Klub tichých skokanů o tyči

Thormundovy rodičovské problémy

„Bublo, hejbni tou svou zatracenou kostrou!“ zakřičel Thormund škaredě na Bublinu,svou na kost promrzlou dceru. Výjimečně ji neměl s medvědem, obrem nebo ještě nějakým bizarnějším stvořením, nýbrž se svojí sestrou. Občas si říkal, že by to páření měl omezit – přece jenom jeho děti byly všechny takové dost nevyvedené. Ale on přece nemohl za to, že v posteli je to takový drak!

Bubla byla hrozně tlustá a škaredá, prostě Bublina. Ona skoro nechodila, jenom se valila, což bylo neuvěřitelně pomalé a pro Thormunda to znamenalo práci navíc.

Párkrát už uvažoval o tom, že nechá promluvit svoji kamarádku sekyru, ale na druhou stranu – když je to už jeho dcera a neteř v jednom, tak by to od něj bylo docela ošklivé.

Už zase zaostává, zatracená holka! Otočil se na ni, udělal nejzamračenější obličej, který uměl a řekl: „Utíkej mi sehnat pohár medoviny anebo vína, ať se hezky zahřeju! Mazej!“ Holčička sebou trhla, zatvářila se sice dost znuděně, ale nakonec otce poslechla, otočila se a odběhla shánět pro něj nějaké pití na zahřátí.

Už se tady neobjevuj, pomyslel si Thormund. Co je osud všech Divokých a očekávaná bitva s vránami, když máte na krku někoho jako je Bublina? Naprosto nic!