Klub tichých skokanů o tyči

Thalric opatrně vykoukl z díry, ve které se několik posledních hodin ukrýval. To, co objevil, mu vyrazilo dech. Z Černého hradu zůstala jen kouřící troska, a strašlivý žár roztavil zdi do prapodivných tvarů připomínajících kamenné bubliny. Co bylo nejděsivější, ve Zdi samotné byla široká průrva, jakoby ji tam gigantický Tormund Obrozhouba vytesal sekyrou.

Celé to začalo, když lord velitel ohlásil záměr jet zachránit svou sestru. Lady Melisandra se vyřítila z hradu vykřikujíc cosi o dracích a nějaké Dadarys. V té chvíli z ní doslova sálala hrůza. Thalric beze slova sledoval, jak se zběsile blíží k Hardinově věži. Zakroutil hlavou a otočil se zpátky ke svému poháru, když z té strany uslyšel uširvoucí jek. Thalric nechal všechno tak a běžel se podívat, co se děje. Na ten pohled do konce života nezapomene. Bezvládné tělo. Bowen Marsh a několik bratrů hlídky se zakrvácenými dýkami, jež nasvědčovaly, že se jedná o jejich práci. Ale především Melisandra, zdroj onoho jeku, která se celá třásla v amoku, a kolem které se začínal zvedat velký ohnivý mrak. Thalric stihl doběhnout ke Zdi a skočit do jedné z ledových cel, když se okolím rozlehl obrovský výbuch.

Thalric jako veterán z poslední výpravy na sever dobře věděl, co díra ve Zdi znamená. Po kolenou vylezl z ledové kobky a když se narovnal, hleděl přímo do očí Jona Sněha, které měly nepřirozený namodralý nádech. Poslední věc, kterou viděl, než si lord velitel vytáhl dýku ze zad a bodl mu ji do břicha, byla bílá ruka na roztopeném okraji Zdi.