Klub tichých skokanů o tyči

„Hrozně bych chtěla draka,“ dupla si Veruka, dcera lorda Thrormunda, majitele monopolu vyrábějící chemické citronové koláčky.

„Máš tolik zvířátek! A navíc Sansa asi hubne a pořádně nejí, práce už mi tolik nevynáší,“ snažil se vykroutit lord ze spárů své dcery.

„Mám přece zatím jenom šest poníků, pětihlavou saň, čtyři zvířata poznání, tři slepé myščí sestry, dva vombaty a slepici, v mé sbírce by se tudíž mělo objevit i něco epičtějšího, jako právě ten drak. A pokud mi ho nekoupíš, nechám si narůst uši, zpisklavět hlas a budu dotěrně přítulná, jako Karlík, tak si važ, že máš mě. A kup mi draka!“

„Nevím, jestli jsou na prodej, Targaryeni jsou zvláštní lidi,“ snažil se toho divného mazlíčka vymluvit své dceři Thormund, ale ta ho neposlouchala.

Veruka mu z ruky vytrhla jeho sekyru, a slezla dolů, kde zrovna cvičení draci loupali citrony. Soustředila se právě na toho na kraji, úplně se jí v puse dělaly bubliny ze slin, jak se koncentrovala. Byl tak krásný a jak se mu lesklo očko. Toho přece musí mít!

Už u něho skoro stála a natahovala po něm ruku, když v tom drak skočil, vrhl se na ni a společně ještě s pár kamarády shodil Veruku do odpadní roury na přebytečnou kůru.

Byla pryč. Najednou jeho milá dceruška zmizela. Nikdy nebyl šťastnější. Zvedl pohár a na oslav tohoto úspěchu si se všemi přítomnými přiťukl.