Klub tichých skokanů o tyči

     Mistr Kovář se podíval na svého učně Konráda a viděl, že mu to už zase nejde. Ostatně co se divit – taková vychrtlá nicka neudrží ani kladivo, takže od ní nelze očekávat žádné velké výkony. Teda spíš ani žádné malé výkony.

     Učeň Engelbert byl taky nepoužitelný. V jeho peci aby člověk oheň pohledal, zato kouře a dýmu se z něj valilo požehnaně.

Mistr kovář sevřel svoje šampionské kleště. Budu si na ně muset došlápnout, pomyslel si odhodlaně.

Když však spatřil učně Chrabroše, jak jenom sedí a natahuje v rohu, protože má nějakou trapnou popáleninu třetího stupně, tak se ale opravdu rozčílil.

     Tohle není možný, tohleto! Původně jsem k sobě žádné učně brát ani nechtěl, ale to bych nevyžil a moje žena by mě zmlátila. Za mých mladých let ale učni takoví nebyli – ne tak líní, tak nenažraní, tak neschopní. Ustrašení jsou dokonce i z obyčejné holky a jakých strašlivých vulgarismů používají. Já bych v patnácti žádné U všech plantážníků z Pussy nevypustil! Na to se prostě nedá dívat, odfrkl si Mistr kovář, přitáhl k sobě hrnce s gulášem od snídaně, pohodlně se posadil do křesílka uzpůsobeného přesně na jeho zadnici a zadíval se na svoje svěřence. Do prdele, to jsou pacholci!