Klub tichých skokanů o tyči

     Galbart rozmrzele sklonil luk. Zkazil ránu a koroptev mu ufrnkla. Otřel si orosené čelo a řekl: „Musím najít šíp, jinak nám brzy dojdou.“

„Samozřejmě. Určitě se zabodl do některého z krajních stromů.“ Erena, která hopsala za ním, si ze zkažené rány nic nedělala. Od rána neviděli hradby pahorku a ještě ji to nepřestalo bavit. Možná to není tak rozmazlená holka.

Galbartův otec Robett Tallhart přijel se svými syny na Pahorek, aby staršího dvanáctiletého Galbarta oficiálně představil Ereně, dceři svého přítele Haldera Glovera. Děti ale plánovaný budoucí sňatek viděly jinak a překvapivě našly jeden ve druhém spojence. A tak se od rána plahočili přes políčka a hluboký les pryč od Pahorku.

     Galbart se rozhlížel po šípu. Náhle strnul. Erena chtěla promluvit, ale Galbart ji přistrčil ke stromu.

„Tiše. Tam mezi stromy jsem viděl jezdce. Železné. Vedli zajatce.“

Ereně se sevřelo srdce. „Musíme za otcem,“ zašeptala. Galbart přikývl.

     „A hele, párek seveřanských vran,“ ozval se za nimi drsný hlas. Přímo za nimi se zjevil velký jezdec na mohutném černém koni.

Seskočil a chtěl obě děti popadnout. Galbart se vzpamatoval, strčil Erenu za sebe, v mžiku vytáhl svůj krátký meč a bez rozmyslu bodl muže po noze. Ten z překvapení nejdřív ani nehlesl. Toho děti využily a rozeběhly se pryč. Za chvíli za sebou uslyšely nadávky a volání raněného muže.

Několik jezdců se rozjelo za nimi.

     „Utíkej,“ zavolal Galbart na Erenu. Sám se otočil, natáhl luk a namířil na nejbližšího jezdce.

Náhle se z lesa vynořili jezdci s korouhvemi Tallhartů a Gloverů. Záchrana.