Klub tichých skokanů o tyči

     Lilly Fossoway stála pár kroků za lady Leonette a sledovala, jak se její teta chystá na večerní slavnost. I Lilly si ještě bude muset odběhnout do svého pokoje a obléci si slavnostní šaty. A taky se učesat a trochu nalíčit. Kéž by věděla, jak upoutat pozornost své lásky.

     Květinová slavnost se opravdu vydařila, ale Lilly jen smutně seděla na terase. Ani netoužila povídat si s kamarádkami. Její srdíčko trápila bolest, na kterou mistr Dorren nebude mít lék.

     Původně chtěla celou noc protančit jako ostatní dvorní dámy, ale teď už se jen toužila natáhnout do své postele a skrýt slzičky do polštáře. Není přece obyčejnou dcerou vozky nebo kováře, aby svou nešťastnou lásku vyslepičila všem.

    Tolik ho aspoň toužila spatřit. Ale nepřišel. Právě se chystala zvednout a potichoučku se vytratit, ale ani nedošlápla na zem, když jí do klína spadla růžová růžička. Rychle zvedla oči a před ní stál její vysněný květinový rytíř Loras.

„Nechtěla by sis zatančit?“ zeptal se zdvořile.

Jen slaboučce pípla „Ano“.

     Vzal ji za ruku a vedl ji do sálu. Jeho paže ji pevně svírala a Lilly se na parketu vznášela zlehýnka jako kouř nad vonnou miskou.

Protančili celý zbytek večera a Lilly byla dozajista tou nejšťastnější dívkou v Západozemí, když se ztrácela v jeho zlatých očích.