Adventní Drabble 3. prosince
"Přiveďte zajatce na hradby!" Zaječel zoufale Roger Reyne. Korouhev na nejvyšší věži Castameru se komíhala v hustém dešti, takovém, že by ani koroptev ven nevyhnal. Roger se orosil strachy když uviděl rozsáhlá vojska pochodující pod zástavou Lannisterů u svého hradu.
"Tywine! Tywine poslechni mě! Všichni mí synové již zemřeli v boji. Nemám co ztratit. Seber své vojsko a odtáhni pryč, nebo je nechám popravit! Všichni jsou to Lannisteři, nebo aspoň vaši bastardi! Zabiju je, jestli neodtáhneš od mého hradu! Přísahám!" Hlas se mu lámal a přeskakoval do různých výšek jak v jeho hlavě probíhali představy o tom co bude následovat. Žádná z nich pro něj nekončila dobře. Vnitřnosti se mu svírali a dělalo se mu zle. Přál si, aby se mohl proměnit ve vránu a odletět někam daleko.
Ani to by nešlo. Lukostřelci by zasadili smrtící ránu ve chvíli kdy by se vznesl nad hradby svého hradu. Byl ztracený. Panika a chaos v jeho hlavě vítězili a on se propadal do beznaděje. "Bohové, prosím, prosím, jestli existujete, dostaňte mě z tohohle průšvihu! Udělám cokoli. Slibuji. Cokoli. Jen mě nechtě žít. Prosím. Prosím." šeptal sám pro sebe.
Lord Tywin Lannister, oděný v rudo-zlaté zbroji, hrdě sedící na majestátním koni nevěnoval dešti žádnou pozornost. Seděl naprosto v klidu a s kamennou tváří sledoval svého soka jak zmatečně pobíhá po hradbách. Chvíli o jeho slovech přemýšlel a pak promluvil, pevným, vyrovnaným hlasem. "Spalte hrad do základů. Zabijte každého uvnitř. Reyny vytáhněte ven a připravte proti hnilobě. Budou viset na hradbách Casterlyovy Skály."