Adventní Drabble 5. prosince
Před strážnicí zastavil vůz, ale dřív než vozka došlápnul na zem, vyšla seržantka Angua.
„Z Überwaldu?“ otázala se a vozka přikýval. Její úsměv se roztáhl a odhalil zuby. Vozka, který chtěl původně počkat, než si všechno vyloží adresáti sami, křečovitě sevřel postranici vozu. Ten úsměv znal. Vždyť byl přece z Überwaldu. Vydrápal se na vůz a začal zpod plachty shazovat objemné balíky.
Ze strážnice vyběhla Pleskot a nadšeně se vrhla k balíkům. S Anguou natahaly náklad dovnitř, zatímco kočí se vytratil jako kouř.
O chvíli později již předávaly materiál Igorovi.
„Je to na tobě. Sally šla ke kováři.“
„Spholehněte she, mhadam. Jshem mhistr ohsthré jehly.“
Nadešel pátý večer prasince, když u Berankinova paláce zvonila podivná skupina. Jeefees otevřel a okamžitě odskočil.
„Oh, kdo to byl?“ optala se překvapená lady Sybila scházející s chotěm do haly.
Elánius otevřel dveře a stanul tváří v tvář třem příšerným chlupatým rohatým zjevům a vousatému knězi. Už chtěl něco peprného hodit do placu, když zaostřil na knězovy oči.„Karotko!“
„Veliteli.“
„Och, to je přece Mikuláš a Krampus,“ zvolala lady Sybila, která nakoukla Elániovi přes rameno. Čerti se radostně roztančili.
„Cože?“ obrátil se Elánius k manželce.
„Stará überwaldská tradice, Same. Odnášejí zlobivé děti a obdarovávají hodné. Jdou za naším Samíkem.“
„Ty je chceš pustit za Samíkem? Vždyť se vyděsí k smrti!“
„Ale Same, je to přece Karotka, Angua,…“ zkoumala pohledem dva vzrostlé a jednoho polovičního čerta, „Pleskot a Sallacia. Žádné dítě neodmítne jednu nadílku v prasinci navíc a trocha strachu vůbec neuškodí. Je to morální ponaučení.“