Adventní drabble č. 10
Povedlo se nám matku přesvědčit, aby nás v sobotu vzala do ZOO. Vybavení perníkem a pitím jsme v devět ráno vystoupili v Tróji v plném počtu, pouze náš chudák pes zůstal doma v péči babičky.
Hned za vstupní branou se rozplynul náš městský svět, jako kdyby nikdy neexistoval. Ocitli jsme se v říši přírody plné divukrásných výtvorů evoluce. Jedno zvíře vedle druhého je unikátním výsledkem přírodního výběru dle pana Darwina, který svou úžasnou teorií přispěl k pochopení, jak příroda dokáže účinně a přitom šetrně vybírat ty formy života, které jsou dobře přizpůsobené svému prostředí, a to tělesně i chováním.
Některá zvířata jsou převážně samotářská, třeba levhart obláčkový. Jiná se naučila spolupracovat, takové surikaty si vyvinuly dokonalou organizaci a žijí v početných koloniích.
Životu ve vodě se dokonale přizpůsobili lachtani. Důležité je přitom si všimnout, že jejich ploutev má úplně stejné kosti jako ruka primátů, což kromě dalších společných znaků svědčí o stejném základu.
Zaujal mne chrabrý medojed, zvíře, které téměř nemá pud sebezáchovy a dokáže často přemoci i mnohem větší protivníky.
Bál jsem se ovšem hadů, při pohledu na jejich tlamu a šupinaté tělo vždycky dostanu husinu.
Zato houkání opeřenců má vyloženě uklidňující účinek.
Odcházeli jsme plni dojmů. Ale když vám po takové exkurzi do světa přírody začne nějaký hanebník strkat příručky o stvořiteli, máte chuť ho shodit ze srázu, aby si cestou prohlédl jednotlivé geologické vrstvy.