Adventní drabble č. 22
Vůně pečeného perníku prostupovala celý dům. Matka Květová si otřela pot z tváře klůckem namočeným ve vodě a protáhla se. Měla právo si odpočinout. Celý den se otáčela okolo pece.
Ale námaha stála za to. Prodá perník, zaplatí dluh tomu hanebníkovi jircháři Potůčkovi a ještě jí zbude.
Do místnosti se pootevřenými dveřmi vplížil pes. Zvíře čenichalo pod stoly, na kterých vychládala pekařčina chlouba.
Pekařka ho přivolala k sobě. Pes vlastně neměl ani jméno. Jednou se přidal k jejímu muži, když se vracel z Hradce s utrženými penězi za prodej zboží. Pantáta neměl to srdce hladové zvíře odehnat, vzal ho proto k sobě na vůz a od té doby s ním pes jezdil na jeho cestách. Jednou, když ho přepadli dva lapkové, jednomu ukousl ucho a druhému prst. Od té doby mu říkali Chrabrý.
Jen jednou ho pantáta nemohl vzít s sebou, když musel rychle vyrazit za obchodem. A tenkrát jeho život skončil pod srázem.
Matka Potůčková zůstala sama, a protože jirchář Potůček se začal ohánět lejstrem, podle kterého prý pantátovi půjčil sto tolarů, musela se teď chudák činit, aby mu dluh splatila.
Psisko otevřelo tlamu a zívlo, jako kdyby celou práci odvedlo zamo. Matka Květová ho podrbala za ušima. „Však on si Potůček na nás nepřijde, že ne, Chrabrý. Pes jí na znamení souhlasu olízl tvář.