Klub tichých skokanů o tyči

Adventní drabble č. 23

Smrť došel k další mrtvole a mávnul kosou. Podíval se na její hodiny, kde stálo Gumbreda Belinová, v nichž zrovna spadlo poslední zrnko. Objevila se průhledná replika ženy která právě zemřela.

"Dobré den pane vy ste cizinec?"

NE TAK DOCELA, odpověděl Smrť.

"Tak to ste si vybral špatné čas, řádí tu mor ale na mě si nepřide! Je ale pěkně divné někteří lidi umřou a pak zase obživnou!" mluvila dál bez ochoty spolupráce.

VÍTE, PANÍ BELINOVÁ NECHCI SE VÁS DOTKNOUT ALE, MOHLA BYSTE SE PROSÍM OHLÉDNOUT? snažil se ji šetrně naznačit Smrť. Gumbreda se otočila a spráskla ruce.

"Ale ne! Sestra Rebeka! To je neštěstí, mé dvojče, má jediná sestra!" rozplakala se.

TAKOVOUHLE RYCHLOSTÍ TO STIHNU ZA 24 LET, povzdechl si.

"Počkat ale…, to jsem, tak já jsem… ne!" konečně to pochopila a rozplynula se.

TAKHLE TO DÁL NEPŮJDE. NEMÁM NA VYBRANOU. ALE ŽE SE ASPOŇ DALA PŘESVĚDČIT, řekl si pro sebe Smrť a vydal se do Sto Helit a minul cestou zombifikovaného levharta.

"Ne nemůžu, opravdu ne," řekl rázně Mort, "Co je mi po tom, že v Klači pobíhají psi co měli být dávno mrtví? Nebo že tam lidi slyší houkání sov dávno zemřelých?"

JE TO HROZNĚ DŮLEŽITÉ, MUSÍŠ řekl Smrť přesvědčeně.

"Ne nemusím. Pro mne ani žádný Smrť neexistuje" odvětil už méně jistě Mort.

A POČ BYCH NEMĚL EXISTOVAT ZROVNA PRO TEBE? VŽDYŤ SE NA MNE PRÁVĚ TEĎ DÍVÁŠ? TVOJE LOGIKA SE HORŠÍ. HODNĚ. řekl Smrť.

"Ale, ... tak no... *vdych* S čím můžu pomoct?“