Adventní drabble č.13
Zadíval se na kalkulačku chtivě, čekal, že uvidí výsledek. Funkce mu pily krev a užíraly nervy, ale zdálo se, že se blíží výsledku se dvěma podtrženími. Opřel knihu se zadáním o láhev okurek a otočil list v sešitě. Psal a přemýšlel, až se mu kouřilo z uší. Omráčit slečnu matematickými znalostmi je nesnadné, ale je to jedna z cest, jak ji vylákat na rande. Už nejeden případ večerního doučování přerostl v cosi romantického. Tak alespoň pravily gymnaziální legendy. Škoda jen, že matyka mu zrovna neříká pane. A matykřář mu říkává: „Je to mezi dvě a tři.“ „Pane“ mu občas říkal jen jejich kříženec. Zrovna, očividně znuděný, se přišel kamarádit. Nejdříve se čichem ujistil, že kyselé okurky nerad. Pak se díval, jestli by nebylo něco lepšího. A ještě potom se začal vyloženě vnucovat. Ach jo! Horší chvíli si vybrat nemohl. Zrovna když podává brilantní početní výkon a pln nadějí sní o tom, co všechno by se mohl na doučování přiučit, pes otravuje jako pominutý. V tom přišly vteřiny hrůzy: šelma se zmocnila sešitu a donutila ho, aby se s ní o něj přetahoval. Všechna radost a naděje byly předčasné. Alas, alas! Pes sežral úkol a ještě při pom radostně vrtěl chvostem. Když na něj řval, dokud mu nedošel dech, a dokonce se ho snažil nakopnout, optimisticky na něj hleděl, jako na reklamě „His Master´s voice“, jen v psím výrazu něco říkalo ne „můj pán, můj, bůh“, ale spíš „brácho, ty ses zbláznil! Pojď se honit!“ Takže žádné rande s doučováním. Alas!