Adventní­ drabble č.8

Noc nad Ruathou byla chladná. Přes pozdní hodinu panoval na držbě ruch. Brzy začnou padat Vlákna. Jaxom, pán této držby a jezdec na drakovi, se musel připravit na blížící se Spad. Přehodil si přes sebe teplou leteckou bundu a vyrazil za svým drakem.

„Ruthe, musíme na spaliště, ostatní draci již začali žvýkat ohňovec.“ Zavolal Jaxom na svého draka zatímco přebíhal přes nádvoří. Okolo něj se v chabém svitu světlenů pohybovaly anonymní postavy formující pozemní skupiny s vrhači plamene. Cítil, že jeho drak ještě spí.

Už jsem vzhůru. Už jsem vzhůru. Přesvědčoval Jaxoma Ruth. A vskutku, než k němu Jaxom doběhl, Ruth už nedočkavě čekal na svého jezdce. V očích mu vířily žluté a červené odlesky značící touhu bojovat s Vlákny.

Jaxom se vyhoupl Ruthovi na hřbet a Ruth se odrazil od země. Rychle stoupali k noční obloze, nechávajíc za sebou světlo světlenů. V téhle tmě byl Jaxom naprosto slepý.

Neboj se, já přesně vím, kde jsem. Ujišťoval Jaxoma bílý drak. Jaxom to věděl. Ač ostatní říkali jeho drakovi s pohrdáním skrček, Ruth byl ten nejchytřejší drak na Pernu.

Čelo Spadu se blížilo. Jaxom s Ruthem zaujali svoji obvyklou pozici v letce.

Pozor, vpravo. Křikl Ruth a hned skočil do mezimezí, aby se vyhnul chuchvalci Vláken. Chlad mezimezí obklopil Jaxoma jen na vteřinku. Ruth se hned vynořil. Přímo do proudu ohně chrleného hnědým drakem.

Jaxoma pohltil žár, cítil jak jeho drak prudce klesá.

„Obvazy a uspavcovou mast!“ Křičel někdo.

JAXOME, NEOPOUŠTĚJ MĚ! Řval bezradně Ruth zatímco mladý Pán odplouval do temnoty.