Adventní drabble č.18

A

Čertova nevěsta 2: Ještě větší volovina než jsme doufali

Lojza překvapeně zamžoural do krabičky s kubánskými doutníky. Silná bolest hlavy z alkoholového opojení mu sebrala všechnu inteligenci. Jeden z doutníků vytáhl, vložil si ho do úst a zapálil ho pětitisícovou bankovkou jako správný nenažraný papaláš. „Kurva, Zdendo…“ začal a vyfoukl z úst obláček dýmu. „Vlaštovky mi zacvrlikaly, že jsme miliardáři. Kdo by to byl čekal, že ta Čertova nevěsta bude takovej hit? A ten posranej Hutka co na nás držkoval teď může na nábřeží skočit do Vltavy, nebo co v tom jeho vidlákově vlastně teče.“ Lojza popadl sklenku s nejdražší Skotskou, kterou v jenom v Kauflandu měli a obrátil jí do sebe. „Neochotně to uznávám, ale jsme géniové, Zdendo. Zůstali jsme v tomhle oboru jediný. Svěrák se oběsil, Forman se otáčí v hrobě a lidi z Českých lvů se hromadně předávkovali homeopatiky, jen aby se na naše filmy nemuseli dívat.“ Zadíval se z okna na oblohu. Pak bez předchozího náznaku švihl sklenkou o stěnu, až z toho Zdeněk trošku znejistěl. „A pak je tu on. Pan „premiér“. Natočí si nejhorší seriál jakejkdy, kdo viděl. A vydělá na tom skoro víc než my. Chápeš to? Hele, já vím, že jste s Milošem kamarádi, ale takhle to dál nejde. Musíme toho šmejda zlikvidovat.“ Lojza znovu natáhl do svých plic kouř z doutníku. „Je mi líto Zdendo. Ale budeš to muset s Mildou nějak domluvit. Soukup musí z kola ven.“

B

„Lady Spencerová, váš synovec Fábio žádá o slyšení,“ oznámil lady Harriet tajemník James Norton, zatímco za oknem dštil pravý anglický liják a z komínů venku se valil dým.

Lady Harriet Spencerová vzhlédla od knihy. Nedávno překročila čtyřicítku, patřila však k ženám, k nimž je čas milosrdný. Díky kombinaci inteligence, laskavosti, vzhledu a vkusu byla dámou, jíž by půvab mohla závidět leckterá dívka polovičního věku.

James, smělý mladý muž vynikajícího vzdělání, ji více než obdivoval. Návštěva Fábia, jednoho z proslulých londýnských dandyů, však jeho zaměstnavatelku nepotěšila. Fábio byl hlupák, zhýralec a nezodpovědný svůdce a ve své pýše považoval tyto vlastnosti za klady.

„Můj milovaný synovec Fábio,“ řekla ironicky. „Kolik prohrál tentokrát?“ šla k věci.

„Jeden tisíc liber, drahá tetinko,“ oznámil jí sám Fábio, který vstoupil, aniž by čekal na vyzvání. „Musím zaplatit, chápeš, nemohu přinést rodině hanbu.“

„Fábio, za poslední rok jsi ze mne vytáhl přes pět set liber. Jamesi?“

„Pět set šedesát osm,“ potvrdil James. Hleděl na Fábia úkosem. Byli vrstevníci, oba měli stejné školy, přesto nemohli být odlišnější.

„Ano. Nedostaneš nic,“ řekla lady. „Nerozházím majetek jen pro tvé zálety a karty.“

„Co si to dovoluješ, ty náno,“ osočil se Fábio, avšak James zamordoval další láteření políčkem a slovy: „Tohle jsem chtěl udělat dávno, ty šašku počmáranej.“

Fábio zablekotal něco o souboji, ale James ho vypolíčkoval do předpokoje se slovy, že s ničemy se jen fackuje.

Když se vrátil, lady Harriet řekla: „Jamesi, proč nejsi mým synovcem.“

„Kdybych byl, nemohl bych udělat tohle,“ odvětil. Dodal si odvahy a políbil ji.