Adventní drabble č.19

A

Móric Beňovský

„Zahráme si?“

Spýtal sa Benjamin švitorivo ako lastovička na jar.

„Som zaneprázdnený, no na partičku šachu s vami si nájdem čas vždy.“

Súperenie intelektov s Franklinom ho nesmierne bavilo.

„Tentokrát ale v kajute. Moja loď už čaká pri nábreží a ja musím dozerať na nakladanie zásob. O pár dní vyrážam.“

„Tak skoro?“

Zhíkol zavalitý diplomat prekvapene.

„Ten čas ale letí. Ešte prednedávnom ste márne naháňal investorov pre tú vašu výpravu a teraz ste už jednou nohou v zámorí. Ešte by ste mi ušiel bez rozlúčenia.“

„Uznávam, je to trochu narýchlo.“

Prikývol s istou dávkou neochoty.

„Ale už nedokážem čakať. Ben, o tom ostrove sa mi aj sníva. Ani na slobodu z Kamčatky ma neťahalo tak silno ako teraz na Madagaskar.“

„Musí byť nesmierne krásny.“

„Tak nejak si predstavujem rajskú záhradu. Večne rozkvitnutú, panenskú záhradu s nevídanými zvermi a pôdou, z ktorej len tak raší bujná zeleň obťažkaná sladkým ovocím a vzácnymi koreninami. Vzduch je tam teplý a vlahý, nikdy tam nebýva zima. Akoby aj obloha bola modrejšia než inde. Chvíľami ľutujem, že som tam neostal po prvý krát.“

Vzápätí však pokrútil hlavou.

„Ale nie, to by som nemal prostriedky na to, aby som niečo podnikol. Je to bohatá zem. A tamojší ľudia sú ako deti. Chápete tú príležitosť?“

„Iste, veď som Američan. A chápem aj nástrahy. Priateľu, teraz ste plný nadšenia, ale v tej vašej záhrade zaiste bude aj nejaký had. Smrteľne jedovatý.“

„Nech si tam je aj celé hniezdo. To miesto stojí za to.“

B

Chad Renwood, dvanáctý lord Shropheimu pomalu listoval věstníkem a hledal vhodné články pro svou sbírkou výstřižků ze společenské kroniky Shropshiru. Měl už z místních plátků, jimiž jsou Shropshirský věstník, Ludlowská Revue nebo Shrewsburské letopisy, vystřiženy dva. První o narození druhého syna lorda Bentwaye a druhý oznamující, že se lordu Tolberymu podařilo udat již třetí z jeho sedmi nepříliš pohledných, ale zato poměrně mohovitých dcer.

„Lorde Chade, lady Ermina vám vzkazuje, že se na oběd zdrží ve městě u přítelkyně,“ oznámil důstojně Milton.

„Drahý Miltone, v mém albu chybí popis očitého svědka, jak lady Ermina Renwoodová vypadla z okna a zlomila si vaz.“

Slušné vychování zabránilo komorníkovi, aby slovně podepřel tento názor. Tedy si aspoň toužebně povzdychl. Poté sebral z odkládacího stolku tác a odnesl jej, ponechávaje lorda jeho kratochvíli.

Zrovna když očekával, že bude servírován odpolední čaj, vešel do místnosti Milton a lord zvedl hlavu, protože komorníkův krok byl o stupínek razantnější, než na jaký byl u něj zvyklý.

„Můj lorde, právě volali ze Shrewsburské nemocnice. Lady Ermina uklouzla na nábřeží a spadla do vod Severnu. Prudký proud ji smýkal až k Anglickému mostu, než se ji podařilo vylovit. Je mimo nebezpečí, leč incident jí způsobil šok a z nemocnice bude převezena do sanatoria v Brightonu, kde se bude měsíc zotavovat.“

„Děkuji Miltone. Můžete servírovat čaj.“

Komorník se již chystal opustit místnost, když se zastavil, „Můj lorde, mohu vám vyslovit uznání s jakým důstojenstvím jste přijal tuto zprávu.“

„Drahý Miltone, vždyť víte, že mám rozpraskaný koutek. Nemohu se smát.“