Adventní drabble č.12

A

Stála pod mostem a vzpomínala na lepší časy. Na časy, kdy byla mladá a možná ne krásná, ale určitě pohledná a solidní. Společnost jí nechyběla. Ne, rozhodně nechyběla a možná by to tak bylo i lepší, než když si o ni típají vajgly a plivou na ni. I když se jen málokdy trefí, příjemné to není. Může být hůř a mohl by ji někdo i pozvracet nebo pomočit. Kam ses podíval, válely se hromady oprýskaného harampádí a kolem nich se povalovali, poposedávali nebo postávali hipíci. Občas přestoupili z nohy na nohu, občas po ní hodili vajgl. Někdy cigaretový, někdy i koneček jointu, ale ten zase obvykle po čase sebrali a ještě několikrát překontrolovali. Samozřejmě se moc nemyli, protože takovým buržoazním přežitkům příliš neholdovali. Kalnýma očima mžourali do slunečního světla a jeden se dokonce pokusil zanotovat jakousi hořkobolnou baladu o kráse, barvách a slunci. Byla by však raději, kdyby se toho zdržel, přestože neměla uši. Zasnila se a pokoušela si vzpomenout na dobu, kdy byla mladá a čistá a nedotčená. Dobu, kdy stála na polici regálu v místní samoobsluze a honosila se barevným popiskem, který hlásal světu a potencionálním zájemcům, že je plná bravčového vo vlasnej štáve. Dokonce nechyběl ani malý obrázek růžového čuníka s čtyřlístkem. To byly krásné časy, které se již nevrátí.

B

„Posaďte se a udělejte si pohodlí“ řekla Magráta a sama vyběhla z místnosti. Gyta Oggová se pohodlně uvelebila v křesle a začala si prohlížet cukroví. Esme se zastavila před stromečkem a upřela na něj svůj pronikavý zrak.
„Gyto, proč má Magráta na stromečku chuchvalce slámy?“
„Já myslím, že to nemají být chuchvalce.“
„Ale vypadá to jako ulepené chuchvalce.“
„Já myslím, že je dělala sama. A že to nemají být chuchvalce ale figurky.“
„Zamotané figurky strašáků do zelí? Nevidím žádnou souvislost se Svátkem prasečí hlídky.“
„Myslím, že to nemají být strašáci do zelí. Myslím, že to mají být krásné figurky.“
„Jenže nejsou. Copak to nevidí?“
„Myslím, že tím chce vyjádřit své sepjetí s nesmrtelnou přírodou v závěrečném období roku a tak.“
„Sepjetí slámy s lepidlem?“
„Jo, ohromně přírodní. Ale neměla bys tak před ní mluvit, bude jí to líto.“
Od stolečku s cukrovím se ozvalo prskání a vyjeknutí.
„Ona do toho strouhá mýdlo místo cukru!“
Esme se otočila a zvedla pravé obočí. Změřila si pohledem, kterému nikdy nic neušlo Gytu a když viděla její vyjevený výraz, šlehla pohledem po tácku s podivnými hrudkami. Připomínaly hromádky rozmačkaného zrní slepených do chomáčků.
„Jsi si jistá, že to nepatří taky na stromeček, Gyto?“
Do tohoto obrazu potichu vstoupila Magráta s čajovým podnosem.
„Jé, jak ti chutná můj nový recept? Je to ohromně zdravé. Špaldová mouka, žitné a ovesné vločky, šťastné vejce a slazené jsou erithrytolem. To je ohromně zdravá náhražka cukru. Sice je trochu dražší, ale naše zdraví za to stojí, žejo.“
„Mno tvůj manžel si to může dovolit,“ podotkla Esme a pásla se pohledem na Gytě, která se snažila udržet dekórum dobrých kolegyň. Když už jsou ty Prasečnice.