Adventní drabble č.7

Odpuštění

„Pamatuj, mohl bych tě teď zabít, ale můj Bůh káže odpuštění. Taková je lekce, kterou si dnes odneseš.“
Zraněný zloděj ležel přímo pod mostem vedoucím ven z hradu. Harampádí, které se snažil odnést, se teď zdržovalo ve vodě, která jej omývala.
„Pamatuj, mohl bych tě teď proklát mečem, ale můj král káže odpuštění. I taková je lekce, kterou si odneseš.“
Rytíř v blýskající se zbroji se na něj podíval svým přísným okem, jak popisoval všechny lekce, které si nebohý zloděj odnese.
„Pamatuj, že ve své hamižnosti ses stal slepým. Mohl jsi harampádí odhodit, a utéct tak bez trestu. Ale těch pár cetek pro tebe mělo větší cenu, než tvůj vlastní život. I taková je lekce, kterou si dnes odneseš.“
Zloděj zachrchlal, a vyplivl krev hromadící se v jeho ústech.
„Pamatuj, že ve své pýše ses stal hluchým. Přes cinkání zlaťáků jsi neslyšel svůj vlastní instinkt, který ti velel utéct. I taková je lekce, kterou si dnes odneseš.“
Před očima se mu pomalu stmívalo.
„Pamatuj, že tvá závist tě svedla na scestí. Měl jsi dobrý život, ale nikdy jsi neměl dost. I taková je lekce, kterou si dnes odneseš.“
Rytíř k němu přistoupil blíže, řka:
„Pamatuj, že bůh je milostivý. Pokud budeš z celého srdce litovat svého činu, kterého ses dopustil, můžeš nalézt odpuštění a stát se lepším člověkem. I taková je lekce, kterou si dnes odneseš.“
Nyní už stál rytíř přímo nad ním.
„A ještě jednu lekci si dnes odneseš.“
Usmál se, a dodal:
„Bůh odpouští, já ne!“