Adventní drabble č.16
Prasečnice zachráněny
Drazí čtenáři, v našem včerejším vydání jsme vás informovali o trpasličí prasečnicové krizi. Firma Kolík Heinz ASP přináší na trh prasečnicovou večeři v plechovce. Trpasličí hospodyňky nezoufejte – snadno a rychle za laciný peníz pořídíte slavnostní večeři. Stačí už jen zasednout k prostřenému stolu a těšit se na dárečky.
Již večerní vydání komety však přineslo brzké vystřízlivění.
Trpaslíci se nechali slyšet, že nevědí, zda mají Kolíkovy konzervy chladit či ohřívat. Salát je prý nechutně zteplalý a řízek ožblemcaný. Nemluvě o tom, že vůbec není z krysy, natož z bílého potkana. V konzervách pak byly nalezeny kočičí i psí chlupy a zaznamenány i případy kuřecích kostí (sic!). Trpasličí svátek Prasečí hlídky je stále v ohrožení.
***
Po loňském ohromném úspěchu uvedení „Řeky Ankh“ od Friedricha Sahneho přichází osmdesátičlenný soubor se skladbou „Tiché prase, svaté prase“, které secvičuje dnem i nocí flétnový orchestr na tři směny. Protože se jedná o velké prasečnicové překvapení, zkoušky neprobíhají přímo zde v Opeře, ale na Pekařské ulici, ve sklepení cechu hudebníku, za chrámem Velkého Ió.
Na okno redakce zaťukala zobákem velká havranice. Sacharóza vzhlédla od psaní a poznala Pošukovu Morag. Šla otevřít dveře. Ve výši kotníků stál mužíček táhnoucí koženou kabelu.
„Vám nesu té spisy slečinko, a dokonce vím kaj sú ty bílé potvory,“ začal ihned Lulu.
„Vážně? Kde?“ dychtivě se zeptala.
„Na Pekařské. Plavil jsem se kanálama – pro ty spisy dom, že jo – a zmerčil jsem je jak osísajú kolem teho hudebního sklepa.“
Sacharóza bezmyšlenkovitě zvedla kabelu a zanesla jí trochu zmatenému Mikulášovi.
„Co to je...?“ zeptá se Mikuláš.
„Sebrané spisy,“ odpoví rychle Sacharóza.
„Sám jsem je sebral,“ upřesní hrdě Pošuk.
„Lulu, výborně, teď potřebuji abys mne ihned doprovodil za desátníkem Pleskot Řiťkou,“ a vyrazili na stanici.
„Takže všichni poslouchají hudbu u cechu hudebníků ve stokách?“ ujišťovala se Pleskot.
„Slečno Rezámková, co tu děláte? Arture?“ do místnosti vkročil Samuel Elánius a tázavě si přítomné měřil.
„My řešíme trpasličí trable šefiku, ale nebojte, jenom ty potkany. O těch včerejších čtyřech sebevraždách jsem jí nic neřek a o těch dnešních pěti jsem se ani slovéčkem nezmínil. Já služebné tajemstvo udržím pod pokličkou. Žádné strachy.“
„Že Prasečnice vždycky tak rychle utečou,“ povzdechl si Mikuláš, stále se ještě prohrabující Pošukovými spisy.
„Já pořád přemýšlím o těch potkanech. Člověk by neřek, že na ně může mít hudba takový vliv…“
„Měli jsme podobný pfípad v Überfaldu“ poznamenal Otto „ale to byla kytky co žvala pfy.“
„No, a Okujson jim pískal při krmení koledu Tiché prase, svaté prase, takže všichni slintali na Pekařské… Tos tam našel něco tak zajímavého Mikuláši, že se tím ještě probíráš?“
„Popravdě je tu docela dost zajímavých i ožehavých dokumentů. Třeba tadyhle mám nějaký zvláštní seznam, podepsán Šindler, přemýšlím, jestli to vydat.“