Adventní drabble č.1

„Ty Zajíci, náš les je taky součástí kulturní krajiny, že jo?“

„Samozřejmě že je, medvěde. Kulturní krajina je souvislá propojená síť.“

Medvěd se zamyslel. „Víš, Zajíci, mi to ale připadá, že to tady u nás moc kulturně nevypadá.“

Nyní se zamyslel hluboce i Zajíc.

„Mnó,“ protáhl, „Na tom něco bude. Rozhodně zde neshledávám konkrétní kulturní aspekty.“

„Myslíš rolky s křenem nebo ruské vejce?“

Zajíc se upřeně zahleděl Medvědovi do obličeje. „To je aspik. Aspekt není k jídlu.“

„Škoda,“ zabrumlal Medvěd.

„Ale něco na tom bude.“

„A kde se dají ty nechutné aspekty sehnat?“

Došli dom a Zajíc se ve svém koutku zahrabal do vysoce sofistikované literatury. Medvěd si šel připravit své rolky s křenem v aspiku.

O dva dny později, se Zajíc vynořil z knih s obzvláště samolibým úsměvem.

Významně počkal až upoutá pozornost svých spolubydlících.

„Vážení a milí, to co potřebujeme jen pár vkusných linorytů.“

„Fíha.“

„A co to je?“ otázal se Ježek Pícháček.

„Nejedlý aspik,“ pošeptal mu Medvěd.

„Šišky, lišky, pampelišky!“ zvolala majestátně Sova Blbuška.

„Tak se uklidníme,“ zchladil je Zajíc „Linoryt, je grafická technika tisku z výšky,“ oznámil důležitě.

„Z jak velké výšky?“ vypískla Myška Hrabalka.

„Z dost velké výšky. No, ze střechy by to mohlo stačit. A kdyby nestačilo, tak z jedle na kraji paseky,“ poučil je Zajíc.

„A co k tomu potřebujem?“ zeptala se Liška Chytruška.

„Především linoleum. A pak tiskařskou barvu.“

„Co je tiskařská barva?“ zeptal se Křeček Křečkovič.

„Tiskařská barva je barva, kterou se tiskne.“

Veverka Pytlačka a Jezevec Burdych, byli vysláni na zvědy.

Šli do dědiny a začali slídit. Podívali se do pár domů oknem a v některém uzřeli hromadu plechovek s barvou. Vplížili se ilegálně dovnitř a vyšplhali na stůl, kde barvy ležely.

„Je tohle tiskařská barva?“ zeptal se Burdych.

Veverka vzala papír, namočila packu do barvy a otiskla ji.

„Jo, tiskne to, tak to bude tiskařská barva.“ Vzali ju dom a Veverka ještě nakradla hromadu dalších věcí. Strhla ze zdi kříž, sebrala kartáček na zuby, figurku terminátora a další zďorby. Všechno to dotáhli dom.

„Ty, Pytlačko,“ řekl ne ani tak udiveně Zajíc „Na co ti budou tyto hovadiny?“

„Netuším, ale může se to někdy hodit.“

„Alespoň jedna dobrá zpráva, že máme...kde je to... linoleum?“

Jezevec se podíval na Veverku. „Tys nevzala tu lesklou hovadinu?“

Za pár hodin se opět vrátili. Tentokrát už opravdu nic zvířátkům nechybí.

Začali umělecky tvořit linoryt. Vytasili drápy a pustili se do linolea. Myška Hrabalka a Křečkovič se u toho dost nadřeli, zatímco medvěd byl tvůrčí přeborník. Pak to vytáhli ven. Pytlačka se namáčela do barvy a skákala na linoleum ze střechy. V temnícím se lese se ozývalo juchání, až do pozdní noci. To víte, kulturní krajina se nezapře.