Adventní drabble č.11
„Ty umíš číst, Pytlačko?“ ptá se Zajíc. „Samozřejmě že- jé koukni se na tenhle obrázek!“. Zajíc začal číst si v duchu Veverce přes rameno a zadrhnul se u věty: „Obmezovali vzácné kočkovité šelmy a vykřikl „bů“ zabučela Eliška hrála na stůl“.
„A… Veverkooo?“
„No?“
„Co tahle věta znamená a proč je ta strana celá upatlaná? Tys ji lepila smůlou nebo co?“ řekl sarkasticky Zajíc.
„Zajíci, Zajíci… já? A lepit stranu smůlou?“ řekla ublíženě Veverka „Já jsem to lepila sekunďákem, protože jsem našla spousty krásných útržků, abys věděl! “
Zajíc tento rozhovor vzdal a šel k hospodě, když v tom, uviděl venku za kadibudkou mihnout se dlouhý ocas. Stál pln zděšení, protože to nebyl ohon nikoho z jeho kamarádů. Sebral odvahu a šel k prázdné kadibudce. Jenže kadibudka prázdná nebyla. Člověk tam být nemohl, protože to nebyl pach člověka. Šel opatrně ke kadibudce a otevřel ji. Najednou byla půlnoc a na desce sedí Žhavé rudé očí a drápy krvavé- Kočkovník. Zajíc rychle zabouchl dveře a zaječel. Běžel, co mu síly stačily do hospody. V hospodě byla všechna zvířátka naštvaná, protože jak se zjevila noc, tak Blbuška převrhla sklenku slivovice.
„POMOC!“ křičí Zajíc.
„EJCHUCHŮ, EJCHUCHŮ, ODSOUDILI ŠIŠINU“ vypotila ze sebe Sova Blbuška.
„Drž hubu Blbuško a nech Zajíce, ať nahlásí problém“ řekl Burdych.
„V KADIBUDCE! KOČKOVNÍK!“
Všichni na něj čučeli s výrazem „teď ti s mozkem větším než angrešt“, kromě Křečkoviče.
„Kočkovník?!“ lekl se Křeček. „Následujte mne!“
Otrávená zvířátka šla za ním ke strašlivé kadibudce.
„Teď co?“ ptá se Pícháček.
Křečkovič pozvedne výš svíčku co nese s sebou a na kadibudce jsou vidět starodávné runy, které tam nikdy předtím nebyly. Křeček si je potichu čte a po chvíli řekne:
„Meloun“
Kadibudka se před nimi rozevře a jde vidět velké kamenité schodiště.
„Ty brďo, to chci taky umět“ vzdychne s úžasem Chytruška.
Sestoupili dolů po schodišti, a jak došli na konec, nevěřili svým očím. Křeček uchopil meč.