Adventní drabble č.18
Na zdi visí dřevěný kříž se stříbrnou podobiznou Ježíše, ale ten jej nezajímá. Zajímají jej meče visící pod ním.
„Ten široký byl tvého dědy, ale používal jej pouze, když stínal,“ zpraví jej otec, kterému neunikla jeho zvědavost.
Čepel se nezužuje do ostrého hrotu, ale běží rovně a je na ní vyobrazeno kolo.
„Umíš říct proč?“
„Je těžký. Udeří silně.“
Vidí to před vnitřním zrakem. Ostří protínající kůži, procházející obratli jako máslem (mají stejnou barvu) a prokousávající se svaly, šlachami a chrupavkami, hladce klouzající v rudém vlhku. Slyší ten zvuk.
„A dál? Proč pouze?“
„Stejné síly, se kterou dopadá, je třeba na to, aby změnil směr.“
„Správně. Nemůžeme jej dobře ovládat při boji. Proto když jdu ven, k pasu si připínám ten pod ním.“
Otec ukáže na jeden a půl ruční o půl stopy níž. Je to starý kus. Když člověk vykročí do ulic, spatřuje spíš jehlovité kordy, nebo kratší čepele tesáků a italských schiavon s koši připomínajícími kroutící se plameny a podobní věci. Ale jemu se dlouhý temně černo-šedý meč s prostou záštitou zamlouvá víc než nablýskané komplikovaně zdobené zbraně mnoha měšťanů a šlechty. Je působivější. Nic mu nechybí.
„Jednou bude tvůj. Až zdědíš tohle všechno. Ještě dřív tě s ním ale naučím zacházet.“
„Kdy?“
„Až budeš dost mocný a vysoký.“
„Už jsem.“
„Neodmlouvej.“
Neodmlouval, ale rozhodl se dokázat, že pravdu má on a v nestřeženou chvíli jej svěsit a švihnout ním stejně jako byl švihl s loveckým nožem. Otec jej za to nechal příští den o hladu zamčeného v kutici a meč schoval (a to jej mrzelo víc než zmalovaná záda a hýždě).
Nakonec se ale dočkal. A cvičil s ním poctivě. V rukou se mu zamlouval stejně jako na zdi, ba víc. Neúprosná tíha, která ukotvovala i jej samotného. Umožňovala… Průtok a broušení tomu, pro co neměl jméno, jen to znal po rytmu zrychleně tlukoucího srdce a vyostření všech smyslů.
Když léta později prchá pod pláštíkem noci a chvatně balí to nejnutnější, pohledem zavadí i o meč. Váže se k úřadu a tomuto domu. On se toho všeho vzdává výměnou za přežití, jenže… Pro něj je i čímsi jiným. Natáhne se po něm. Otec vydělává každým rokem víc. Může si koupit i deset a vznešenějších. Tenhle je ale pouze jeden. A je jeho.