Adventní drabble č.4
„Copak to děláš zajíci?“
„Oltář Velkému Králíkovi, nevidíš?“
„A proč?“
„To je duchovní záležitost, to bys nepochopil medvěde,“ a položil krásnou mrkev mezi dvě svíčky před obřího čokoládového králíka ve zlatém staniolu. Vše bylo rozloženo na bedně s ubrouskem.
Medvědovi se zdálo, že se zajíc už delší dobu chová divně.
O pár dní později ho přistihl, jak stříhá pytel od brambor.
„Copak to děláš zajíci?“
„Neruš, mám práci.“
„Zeptat se přece můžu.“
„Šiju si kutnu, když to musíš vědět.“
„A na copak ti bude zajíci?“
„Vstupuji do řeholního řádu. Složím přísahu Velkému Králíkovi.“
„Budeš se řeholit? Mno potřebuješ trochu rozveselit.“
Zajíc vrhl na medvěda útrpný pohled a pokračoval v započatém díle. Další dny bylo možno zříti zajíce, jak vysedává v pytli od brambor před čokoládovým idolem. Po týdnu ho medvěd přistihl, jak cosi spisuje. Ani se neptal, ale počíhal si, kdy nechá svazek nestřežený, a pak si přečetl titul - Bible Kralická 2. díl: Evangelium podle spravedlivého Ušáka. Měl moře otázek. Bude se muset nějak mazaně zajíce vyptat.
„Medvěde,“ ozvalo se za ním, „To je svatá kniha, na to nešahej, tomu nerozumíš!“
„Nerozumím, tak mi to vysvětli.“
„Hm přijde medvěde v životě zajíce čas, kdy potřebuje morální podporu. A to je právě Velký Králík. Je dobré mít velkého přítele, ke kterému se občas pomodlíš a až budu třeba potřebovat pomoc, aby těm ostatním natrhnul úsměv a zastal se mě, …“
„Ale zajíci, to přece dělám já,“ vyjevil medvěd zřejmé.