Drabble č. 6
Daleko za Úzkým mořem, v zemi emigrantů, slanečků a rychlých šípů, ve Vesnici, která vždycky spí, žil kdysi Bořivoj, za lehkého sněžení zrozený, Spálený, král Gadžů, Otec draků, Matka zpropadených králíků a Pratetička Chundelatých psů – labutěnek. (pozn. Autora: povídka může mít max. 250 slov, tak mi snad odpustíte, když bude v dalším textu znám pouze jako Bořivoj.)
Bořivoj měl od mala velkou slabost pro historii a tak nikoho, kdo byl zrovna vzhůru, nepřekvapilo, že si v dospělosti založil soukromé pískoviště, vznešeně pojmenované Vykopávky a tam si hrál celé dny na doktora Granta. Pořídil si klobouk, lopatu, pendrek a pustil se do práce. Roky plynuly a on stále nic nenacházel. Až jednoho dne přijel za ním zdaleka Gerion Lannister – velký blondýn s černou botou.
„Slyšel jsem, že tady ve Vykopávkách hledáš nějaké artefakty.“ V tu chvíli bylo Bořivojovi jasné, že po něm ten divný chlápek něco chce. „Možná. Kdo jste a co chcete?“ Zeptal se Bořivoj. „Ale, strejda Tommen tu byl kdysi na dovolené, a někde tu ztratil takovou pěknou železnou mačetu. Asi takhle dlouhou, z Valyrijské oceli, s nějakými čmáranicemi na čepeli. A jak říká můj bratr: Lannister vždycky najde, co někde zahrabal. Rád bych, abyste mi ji pomohl vyhrabat.“ Tak se stalo, že Bořivoj zahodil pendrek, strhnul ze zdi plakát dokrota Granta, koupil si bič, a na zdi skončil Indiana Jones.
Ale Gerion a Bořivoj kopali příliš chamtivě a příliš hluboko, až nakonec probudili Žlutý tentononc s pěknou básničkou uvnitř. A jestli neumřeli, schovávají se tam s Miláškem dodnes.