Drabble č. 13
„Lorde Vetinari, se vší úctou, ale vy neberete dostatečně vážně krizi, ve které teď jsme!“ Prohlásil Keremikel Rombel, teprve před dvěma měsíci zvolený jako hlava cechu doktorů a ranhojičů, tento cech nabral v posledním měsíci důležitost. Všichni na chvíli ztichli. Nakonec se slova ujal Flanelnoha, hlava cechu zlodějů.
„V tomhle musím se nepřítomným panem Rombelem souhlasit, lidé se vůbec neobtěžují si zakrývat tvář. Samozřejmě já a moji lidé na to dbáme od počátku.“ On a většina cechmistrů zde přítomných měla roušky. Vyrobené na zakázku, vkusně udělané. Například Lord Odkragli měl roušku barvy ebenu, vyšívanou černou hedvábnou nití. S garancí ochrany proti moru, dodanou cechem doktorů a ranhojičů.
„Jistě, zlé jazyky by ovšem namítly, že vaši lidé si tvář zakrývali staletí před tím a z úplně jiných důvodů.“ Podotkl lord Vetinari.
„Čert vem důvod, hlavní je, že jsou zodpovědní a uvědomělí.“
„Opravte mne pánové, jestli se pletu, ale nepřenáší se náhodou rudý mor krví a dotekem? K čemu jsou nám tedy roušky?“ Nadhodil Patricij, on sám roušku neměl.
„Ale lorde Vetinari, tyto údaje jsou stará desetiletí! Klasické popírání nových údajů, naše lékařská věda je mnohem dál.“ Ohradil se Rombel.
„A jaké jsou nové údaje, smím-li se ptát?“ Otázal se lord Vetinari, hlasem hladkým jako dýka.
„Nebudeme tady vyprávět historii našeho pokroku za posledních dvě stě let, důležité je, abyste uzákonil opatření, která tato situace vyžaduje.“
„Vždyť to jsme již udělali. Na vaši žádost a doporučení jsme poslali pro morového doktora. Zřejmě se už vypravil a bude zde tak rychle, jak jen to bude možné.“
„Ale než se tak stane, jsou i jiná opatření které zachrání spousty životů, měl by jste dát zákon o povinném nošení roušek.“
„Z vaší dílny samozřejmě.“
„Jsme schopni dodat roušky každému občanu, když to město bude financovat ....“