Drabble č. 23

Kapitán Bligh právě zapisoval do lodního deníku, že fregata Demeter pluje patnáct stupňů západně rychlostí deseti uzlů, když se z koše ozvalo: „Loď na pravoboku!“

Vyšel na palubu a užil dalekohledu. Bylo zřejmé, že plavidlo neřízeně driftuje s plachtami vypuštěnými volně do větru. Nikdo neovládal kormidlo. Nařídil zamířit k neznámé lodi. Trvalo několik minut, než se Demeter ocitla dost blízko. Její posádka volala, ale nikdo neodpovídal. Žádný pohyb na palubě.

„Neřízená mrtvá loď představuje ohrožení.“ Obrátil se na prvního důstojníka. „Poručíku Hammonde, hoďte na loď lana. Vypravte se s deseti muži na palubu a prohledejte ji až ke kýlu. Snad najdete někoho při životě.“

Hammond zahájil průzkum neznámého plavidla s jedním námořníkem v kapitánově kajutě. Byla prázdná, ale na ebenovém stole ležely cáry lodního deníku. Poručík jimi listoval, ale jazyk mu byl málo srozumitelný. „To je bretonština,“ usoudil. „Jste z Cornwallu, že,“ otázal se námořníka.

„Můj otec,“ odvětil námořník.

„Kornština je podobná, buďte té dobroty, zkuste se podívat, třeba něco poznáte.“

Vyšel na palubu, kterou zatím druzí námořníci prohledali. Sešli do podpalubí a jejich kroky se rozléhaly ztichlým trupem. Náhle se před nimi objevil člověk. Zkrvavený, v roztrhané námořnické uniformě. „Vodu,“ prosil.

Hammond k němu přistoupil, ale od schodů se ozval námořník, který četl deník. „Poručíku! Našel jsem slovo, které poznávám. Znamená to ‚vlkodlak‘.“

Nalezený muž se začal měnit, z ulámaných nehtů se staly drápy, z úst čněly ostré tesáky. Hammond pohotově tasil šavli a prohnal ji pololidským tělem. Klasická konvence vyžadovala stříbrnou kulku, ale tu s sebou běžně nenosil.