Drabble č. 3

Samuela Elánia netěšilo řešit jakýkoli papír na hromadách před sebou, ale toto hlášení ho upoutalo. Pojednávalo barvitě o řádění zombií na Hřbitově Malých bohů. Mrkl na kalendář, datum souhlasilo. Předevčírem měl Půlbotka to své výročí, možná by o tom mohl něco vědět. A teď tu stál před ním a v očích mu zase žhnul ten jeho revoluční plamen.

„Desátníku, mám zde hlášení, že v neděli na hřbitově Malých bohů řádily zombie. Rozhrabávaly hroby, sápaly nebožtíky na kusy a na místě je požíraly. Vy jste měl v neděli výročí smrtozenin, které pokud vím trávíte na tomtéž hřbitově. Nevšiml jste si něčeho, co by mohlo zavdat podnět k tomuto hlášení?“

„Veliteli.“ Regovy oči, které původně plály zanícením nyní zahořely pohoršením.

„Desátníku, předpokládám, že jde o nějaké hysterické nedorozumění, které se snažím pochopit, tak mi to nekomplikujte,“ požádal věcně Elánius.

„Veliteli, na svou nesmrtelnou čest prohlašuji, že jsem tam skutečně byl a rovněž, že jsem byl jedinou zombii za celý den, která se na inkriminovaném hřbitově nacházela. Dobře se mezi sebou známe, nemůže být mýlky. A rovněž místopřísežně prohlašuji, že jsem žádné nebožtíky nevyhrabával natož abych je sápal a jedl. Víte sám, že to dělají ghúlové a ne zombie.“

„Jistě, to všechno vím, to vynechte. Místo toho mi stručně a jasně povězte, co jste tam vlastně dělal.“

„Jednotil řepu, pane.“

Elánius si povzdechl.

„Takže trochu méně stručně.“

„Pečuji o svůj hrob, aby nebyl zanedbaný a tak jsem ho osil řepou.“

„Proč řepou? Nejsou macešky řekněme tradičnější?“

„Řepa je užitečná a hodnotná a dá se zpeněžit, čímž poslouží dobré věci, jelikož ve městě je nedostatek orné půdy a čerstvá zelenina je ceněná. Výtěžek použiji na nákup nového osiva, případně potřebného zahradnického nářadí. A navíc,“ nyní Reg trošku zaváhal, „navíc má rudou barvu krve, kterážto je barvou revoluce a zkrátka řepa se mi líbí. Myslím její symbolismus a tak.“

„Tak tedy řepu,“ konstatoval Elánius.

„Ano. A řepa se jak známo jednotí, jakmile má 3 lístky, na vzdálenost 18cm. Když jsem takto vyjednotil svůj rov, zůstalo mi množství kvalitních životaschopných sazenic; při propočtu stejných rozestupů; cirka na pět dalších hrobů. Vybral jsem si hroby svých padlých přátel, které nikdo neudržuje a rozhodl se je rovněž zušlechtit.“

„Jo už tomu začínám rozumět, prostě jste je zryl, vyplel a také osázel řepou.“

„Ano pane.“

„Dobře tedy Reginalde, urovnáme to.“

„Mám tedy dovoleno starat se nadále o svůj hrob?“

„Samozřejmě. Nikdo vám nemůže zakazovat pečovat o svůj hrob a užívat ho…inu jak upřednostňujete vy.“

„I ty ostatní neudržované hroby?“ ujišťoval se rychle Reg.

„No jo no. Pokud skutečně jsou neudržované, tak je myslím kulturní plodina lepší než nekulturní chrastí.“

„Děkuji veliteli.“

„Můžete jít, desátníku.“