Drabble č. 5

Tentokrát Samuel Elánius před žádnou záhadou nestál. Dnes šel takříkajíc najisto. Věděl, že v případě Reginalda Půlbotky je nejdůležitější udržet si klidný přístup, protože věděl, že nic tak nepodnítí elán a nasazení revolucionáře jako překonávání odporu a překážek.

„Desátníku Půlbotko, tato hromada hlášení se vztahuje k řádění nemrtvých na městském hřbitově. Živě si vzpomínám na naši rozmluvu. Nemáte pro mne pár slov na vysvětlenou?“

„Veliteli?“ do svého hlasu Reg vložil značnou dávku dotčené nevinnosti. „Přiznávám, že vám docela nerozumím.“

„Mám pocit, že jste mi spíš nerozuměl posledně.“

„Pane?“

„Opravte mne, pokud se mýlím. Ve většině z těchto udání a stížností se píše o rozkopání celého hřbitova a znesvěcení všech hrobů. Samozřejmě, že jsem to považoval za nadsazené a proto jsem tam osobně zašel a situaci sám prověřil. Nadnesené to pravda bylo, ale zdaleka ne tolik, kolik jsem doufal!“

„Pane?“

„Rozkopaná je asi jen třetina hrobů!“

„Ano pane?“

„Já jsem očekával, že najdu šest hrobů osázených řepou!“

„Veliteli, vždyť jste mi jasně odpověděl na mou otázku ohledně ostatních neudržovaných hrobů, že pokud jsou skutečně neudržované, tak je mohu osadit kulturními plodinami. A ručím vám za to, že jsem sázeli pouze kulturní plodiny. Sám jsem je vybíral a mám od nich paragony.“

Samuel Elánius si přitiskl dlaně zepředu na tvář. Zatrachtění počestní noční omývači krumpáčů. Pak dlaně stále silně přitisknuté k obličeji přesunul jedním tahem do vlasů za ušima. Zatřepal hlavou a položil ruce zpátky na hlášení. Promluvil opět klidným hlasem.

„Reginalde, hovořil jsem tehdy výhradně o těch ostatních pěti hrobech vašich přátel.“

„Och,“ vydechl Reg, ačkoliv dýchat nepotřeboval.

„Nemůžete přece rozhrabat hroby dočista cizích lidí bez jejich vědomí a svolení.“

„Nerozhrabali jsme je, ale zkultivovali,“ namítl pohoršeně Půlbotka.

„Netahejte se o slovíčka, řešíme závažný problém.“

„Byly to skutečně zanedbané, zcela zarostlé a neudržované hroby, veliteli,“ bránil se Reginald.

„Chápu a dokonce vám věřím, ale stále to nemění nic na tom, že vám nepatří. Bez výslovného svolení jejich majitelů nemáte žádné právo na tyto hroby šahat ani nic podobného.“

„Rozumím, veliteli.“

„To doufám.“