Drabble č. 6
Poslední týden se Soulolit skutečně zapotil, i když bánší se zrovna moc nepotí. Roznesl stovky lístečků, které strkal pod dveře majitelů zanedbaných hrobů. A potom i majitelů ostatních hrobů, protože i mezi nimi se snadno nacházeli zájemci o bezplatnou údržbu hřbitovních míst. Reginald plný nového zápalu se skutečně vyznamenal, pokud jde o náborové slogany.
Desátník Půlbotka se zatajeným dechem čekal na Elániovu reakci. I když nutno dodat, že zombie mají dech zatajený tak, že ho nenajde ani velitel Hlídky.
„Odpočívej v hrášku?“ Elánius pozvedl zrak z lístku před sebou.
„To se v cizině často píše na náhrobky. Ale my tam ten hrášek doopravdy sadíme.“
„Eko a bio.“
„Zaručeně.“
„A co má být ten absolutní best celer?“
„Ten nejlepší celer ze všech. Ohromně se mu v našich podmínkách daří. Je velmi náročný na obsah vápníku v půdě a na hřbitově je řada masových hrobů zaházených vápnem.“
„Avšak verše ,Jsi-li mrtev pěstuj mrkev’ nebo ,Vaše tchýně – naše dýně’ působí trochu křečovitě, nemyslíte?“
„Hlavně, že táhnou.“
„Desátníku, uznávám, že ta vaše revoluce v pohřebnictví je nyní přinejmenším legitimní a snad i přínosná. Lidé mají aspoň o čem mluvit,“ uzavřel Samuel Elánius aspoň prozatím. „Doufám, že vám nikdo nepoleze do zelí, Reginalde.“