Drabble č. 4
Jednou šli medvěd a zajíc po lese a na jednom velkém dubu našli připíchnutý plakát.
„Medvěde, bude festival lesního tance.“
„Kde?“
„Zdá se, že tady v lese, když lesního.“
„Tak to bychom měli taky něco předvést.“
Vrátili se do domečku a řekli to ostatním zvířátkům.
„Ale co si secvičíme?“ ptal se hned jezevec Burdych.
„Určitě něco orginálního,“ zasnila se veverka Pytlačka a zabořila čumák do svého ocásku. Vypadalo by to mnohem víc koketně, kdyby nepuchla starou makrelou, co měla k snídani.
„Orginálního? Něco bych měl,“ řekl zajíc. „Danse macabre.“
„Žjová,“ hýkla nadšením sova Blbuška, „A co to je?“
„Tanec přece,“ odvrknul zajíc.
„Tak to jo, to předvedeme, to bude krása!“ zasnila se veverka Pytlačka.
A hned po obědě začali zkoušet. Chytli se pěkně za ruce, tlapky, pařátky a další okončetiny a potáceli se sem a tam.
„A zdvíháme nohy vysoko,“ dirigoval zajíc, „A měníme strany.“
„To bude sukces,“ hvízdnul sysel Lajdáček.
Po několikadenním tréninku už to bylo téměř dokonalé. Všichni se radovali, jak jim to krásně jde. Najednou se křeček Křečkovič zeptal:
„A kde přesně to vystoupení bude, vždyť tady v lese není pódium?“
Všichni se na sebe podívali a náhle si uvědomili, že to je pravda. Nemají pódium, na kterém by své taneční číslo předvedli.
„No nic,“ řekl medvěd, „Festival je pozítří. To stihnem.“
„Stihnem,“ odpověděli všichni sborem. Přece by nepohřbili takovou příležitost.
Nastalo horečné stavění pódia. Naštěstí již měli velké stavitelské zkušenosti. Nadešel den festivalu D a hodina H a na paloučku stálo nádherné hoblované pódium nejvyšší kvality.
Nejprve vystoupily kačeny, a pokusily se předvést ptačí tanec. Znáte to – hodně tleskání a motání se. A hned po nich zvířátka z lesního domečku se svým dansem macabrem. A byli makabrózní! Prostě zlatý hřeb večera. A ani jim nevadilo, že skončili druzí, po těch pitomých kačatech. Kulturní úroveň lesa byla pozdvižena až na půdu.