Drabble č. 2
„Tak dost Zajíci!“ zlobí se už Medvěd. „Žádné gumové hroby neexistují!“. „Ale fakt, byl tam jeden na té výšině, třeba takový“ rozmáchne Zajíc rukama. „Poslední dobou je to s tebou strašné Zajíci, jsi sice důvěrný přítel, ale žvaníš jen samé hovadiny“. Zajíc si odfrkl a šel do hospody. Tam Zajíc začal hustit o gumových hrobech zase do Pícháčka popíjejícího jablkovici.
Medvěd se vrátil do domečku a začal přemýšlet nad těmi „samozavlažovacími“ květináči, ve kterých už byl jen kompost. „Už jsi slyšel to o gumových hrobech?“. Medvěd se polekal a podíval se za sebe, kde visela hlavou dolů z bidélka Blbuška. „Ty taky?“ zeptal se znechuceně Medvěd.
„Ne, já jsem tuto hodnotnou informaci rozšířila a přesvědčila některé o další šíření“.
„Nádhera, ale jak jsi vůbec dokázala někoho o také blbině přesvědčit?“.
„Nevím, ale také bacha na svatodušní světlíky!“
„Když tak naléháš“ odpověděl Medvěd s úšklebkem.
Tak šel do hospody si dát deset flašek slivovice, aby vymazal poslední půlhodinu své paměti, rozhodl se, že nemusí vědět vše.
Druhého dne se Medvěd probudí na pultu a podívá se na Burdycha, který dopíjí Jablkovici, kterou Ježek nedopil.
„Proč vlastně všichni mluví teď o gumových hrobech?“ zeptá se Medvěd.
Jezevec se na něj podívá a řekne „Protože už byla nuda“
„To je vážně celá pointa? Protože se všichni nudí, tak poslouchají to, co Blbuška hrabe ze své kloaky?“
„Jo a neždurkej do mě, bo mi vysuješ čipsy“