Drabble č. 5

„Zlomil tři kopí, ztupil tři meče, vystřílel tři toulce šípů. Sťal tři dračí hlavy, zvítězil ve třech bitvách, zbořil tři čarodějnické věže, ztratil tři přátele, tři koně a tři psy, prochodil troje železné boty, plavil se po třech mořích, zachránil tři města, vyčistil tři studny…“

„Už dost,“ prudce umlčel princ Jaroslav guslara, který opěvoval jeho statečné činy, aniž by tušil, že sama jeho milost princ sedí v temném koutě hospody in personam, kde usrkává kyselé víno a přikusuje tuhé uzené maso. Ani železné chleby, které měl dle jedné z ód sníst v souboji s obrem Lidožravcem, nemohly být tvrdší, mohl být rád za dobré zuby. Teď litoval, že si jídlo nedal nahoře v pokoji.

V celém domě, který sloužil jako hostinec a útočiště pro kupce a trhovce, vojáky, posly a podobnou společnost cestující mezi hlavním městem a přístavem Vielsk. Cestu, která vedla blízko Skalního království, občas napadali orci, obři, někdy i nekromanti se svými mrvolami a upíry a podobné domy připomínaly spíše tvrze, protože nebylo radno usínat v místě nechráněném hradbami a strážemi.

Princ chvíli čekal, než přestane lomcovat vztek, zarazil polohlasné pozdravy a omluvy „promiňte milosti“ a podobně a dodal směrem k překvapeného hudebníkovi: „Tvoje fantazie je obdivuhodná, mistře, ale velkou většinu z těch skutků jsem nikdy neměl tu čest vykonat a ten zbytek zpravidla nebyl tak hrdinský, jak líčíš.“

„Ale princi,“ odvětil guslar po chvíli, kdy nalezl ztracený hlas a sebevědomí, „své skladby složil jsem pouze na základě toho, co se povídá v místech, která jsi navštívil a kde jsi bojoval a zachraňoval naše království…“

„Právě, povídá se toho hodně,“ odvětil princ smutně. Za řadou těch historek nepochybně stála i jeho matka, která jimi ospravedlňovala princovu absenci u dvora. On přitom hrad opustil jen s jediným cílem: najít Julii. Jestli snad na cestě vykonal něco hrdinského, bylo to méně okázalé a více špinavé, než říkaly tyto zpěvy. Dva menší střety se silami temnot skutečně vedl, ale za výhodných podmínek a s pomocí místních rytířů a jejích čarodějů, kteří měli s podobnými boji své zkušenosti. Jednoho menšího draka přitom také zabil, ale bylo to ještě mládě a nebyl na to dvakrát pyšný. Především však nechtěl slyšet o ztrátách přátel, tohle bylo na těch ódách jediné blízké pravdě. Kdyby si počínal uvážlivěji, věci mohly dopadnout jinak. A kdyby dokázal včas zarazit Largeta, mohlo být všechno úplně jinak.

Podíval se na guslara, který nevěděl, co má (nebo nemá) odpovědět, jestli může hrát, nebo se raději uklidit do kouta. „Zahraj nám raději něco hezkého a od srdce,“ řekl Jaroslav a hodil mu měšec. „A o srdci. Smutném, které znovu nalezne radost.“