Drabble č. 1
Když mu sundali pásku z očí, Osney předpokládal, že se stále nachází v Bleším zadku, ale s jistotou mohl říct jen to, že v nějakém podzemním sklepení. Usoudil tak podle kamenné klenby v místnosti, kde stál. Za stolem seděla žena neurčitého věku, v pláštíku sešitém ze samých potkaních kožek i s ocásky. Nepochybně šéfka podsvětí Krisa, zvaná též Majzlík, osobně.
„Tak copak mi chceš?“ ozval se nachřáplý hlas.
„Můj pán, kterého nemohu jmenovat, potřebuje urgentně Slzy z Lysu. Poslal mne za tebou, protože,“ Černokotlý polknul, „předpokládá, že nějaké asi máš.“
Krisa se šeredně usmála.
„A na copak Malíček potřebuje tak rychle Slzy z Lysu?“
Osney vyvalil oči. „Jak to víš?“ vyhrknul.
„Já vím lecos,“ mlaskla Krisa spokojeně.
„Dostaneš je dnes večer v Baelorově septu. Čekej u oltáře Panny s váčkem tři sta tři a třiceti zlatých dragonů.“
„Ale to je celé jmění,“ vyhrknul Osney.
„Pro správce královské pokladny maličkost,“ ušklíbla se Krisa.
Dveře se otevřely a nějaký vagabund s obličejem poďobaným od neštovic vpadnul dovnitř.
„Je tu Pádloun ohledně toho nákladu pšeničky, šéfko.“
„Ještě jednou mi vlezeš doprostřed obchodního jednání a pošlu tě na vandrovku do chudinské polévky!“ zasyčela zlověstně.
Za poďobancem bleskově zapadly dveře.
„Jsme tedy dohodnuti. A žádné podfuky! Řekla jsem tři sta tři a třicet zlatých dragonů, jinak,...“ Palcem ozbrojeným dlouhatánským nehtem, připomínajícím spíše pařát, si přejela po krku. „Zavažte mu oči a vyveďte ho,“ přikázala chraplavě.
Zatímco mu zavazovali oči, přemítal, jestli si má blahopřát nebo se děsit, co mu pán řekne na tu láci.