Drabble č. 5
Byla jedna Krisa. Krisí tatínek a maminka ji měli moc rádi, ale Krisa se cítila opuštěná, a tak šla do světa na vandrovku hledat nové kamarády.
Šla hlubokým lesem, až jednou z večera přišla ke zšeřelému hradu. Jak tak pobíhala okolo zdi jedné věže, ozvalo se z výšky zahoukání a šustění křídel.
Krisa zvedla hlavu a uviděla sovu.
„Ahoj sovo, budeme se kamarádit?“ zeptala se Krisa.
Ale sova ji chtěla ulovit. Naštěstí ve zdi byla díra a Krisa se sově schovala.
Když se protáhla chodbičkou, ocitla se ve sklepení věže. Bylo to úplné Krisí podsvětí, strašidelné místo, všude samá pastička na Krisy, bylo jich asi tři sta třiatřicet, mnohé z nich plné.
Taková spousta kamarádek chycených, hořekovala Krisa.
Než ji děs z toho místa stihl vyhnat, zavrzaly dveře a v nich se objevil Krysokuchař, strašidlo z krisích pověstí. Krisa zamrzla strachem na místě. Světlo, které proudilo dveřmi, odhalilo strašidlu její přítomnost. „Hoho, další Krisa na polévku,“ zasmálo se to děsivé stvoření. Strašlivý děs projel Krisinými údy a ona začala prchat.
„Jen počkej, já tě chytím, žádná Krisa mi nebude ujídat pšeničku.“ Něco dopadlo za Krisou. Byl to majzlík, který po ní strašlivé strašidlo hodilo.
Krisa vypálila chodbičkou v novém krisím rekordu, proběhla hlubokým lesem, přiběhla domů, kde už na ni čekala maminka, a schovala se za pecí.
„Už mě nikdo do světa nedostane,“ říkala si, když jí maminka četla pohádku na dobrou noc.