Drabble č. 6
„Ahoj děvče, jak ti říkají?“
„Krisa. A tobě, chlapče?“
„Majzlík. A nejsem chlapec. Jsem strážný u brány, jak vidíš.“
„Majzlík? Co je to za jméno, Majzlík?“
„Musím pozorovat, tedy dávat majzla, házet oko, a jiné podobné činnosti provozovat. Pašeráci, podvodní kupci, zločinci, všichni by chtěli do našeho Starého města. Od toho je tu strážný u brány, aby tomu zabránil a ochránil řádné občany.“
„Chráníš město před podsvětím, to je chvályhodné.“
„To víš. Strážný u brány, to je vlastně nejdůležitější osoba ve městě. Tedy hned po lordu Hightowerovi a velmistrech citadely samozřejmě.
Kam máš namířeno ty, Kriso?“
„Ne že by ti po tom něco bylo, ale vyrazila jsem na vandrovku.“
„Na vandrovku? A kam?“
„Tak, rovnou za nosem.“
„A to jsi šla jen tak sama, neshánějí se po tobě rodiče?“
„Žádné nemám, jsem úplný sirotek.“
„Máš co jíst? Vypadáš dost hladová.“
„Abych pravdu řekla, nemám. Na co mě pozveš?“
„Dneska je u nás polévka a placky z pšeničky. Můžeš jít se mnou, až mě vystřídají. Přijímáš?“
„A nebude vám chybět?“
„Máme asi tři sta třiatřicet porcí, jedna navíc se mezi tím ztratí.“
„Tak přijímám, můj šlechetný rytíři Majzlíku.“
„Ve skutečnosti se jmenuju Podrick.“
„Já se ve skutečnosti jmenuju Sansa.“
„To je hezké jméno. Šal by sis večer třeba zatancovat?“
„A jak ráda.“