Drabble č. 2
"Výsosti," ozval se zdvořilý hlas sluhy.
Garth Zelenoruký se rozvážně narovnal, očistil si dlaň, kterou přerovnával kytici orchidejí, jež pečlivě vybíral celé dopoledne a pohlédl na něj.
„Je zde spěšný posel lorda Tullyho,“ukázal sloužící směrem ke dveřím terasy, kde postával zaprášený panoš v tabardu zdobeném stříbrnou rybou.
„Družina vznešené nevěsty již překročila hranici Roviny a zítra o polednách by měli dorazit do Vysoké Zahrady přesně podle plánu.“
Garth spokojeně přikývl, popotáhl jednu snítku v oslnivé kytici a promluvil:
„Velmi dobře. Již brzy se spojí rod Zahradnických s rodem Tullyů. Syn si vybral dobře.“
Zahleděl se ze stíněné terasy do dáli své země, jež byla svěží, úrodná a tolik slibovala.
„Již brzy tyto visuté zahrady zaplaví dětský smích další generace a po ní další a další, jak se bude náš rod rozrůstat,“ usmál se. „Jak pokračují přípravy uvítací hostiny? Už do kuchyně dodali křepelčí vajíčka? A ať jsou všechny pokoje hostí plné květin. Pro nevěstu frézie.“
Sluha jen sklonil hlavu na znamení, že rozumí a král mu pokynul, aby vyrazil. Poté Garth ještě jednou mrknul na květiny a vykročil směrem k poslovi, aby si osobně poslechl novinky.
Kdyby jen tušil, že ze všech velkých to bude právě jeho rod, který se jako první obrátí v prach.