Drabble č. 8
Chrabrý, ale zahanbený
To století dvě země vedly
válku krutou,
bez snahy nastolit opět klid,
byla lehce vzňatou
však těžké je vše napravit.
Tak jako v lese rostou bedly,
tak na světě nenávist musí být.
Nový však hrdina se zrodil,
ten co jen na koni měl přijet,
by všechny zachránil.
Ten co se má se Smrtěm míjet
a nejlepší ze všech být
a jen při pohledu na něj zlo chce klít.
Zlé zničil a bezpečí je všude,
a zlatý proň to byl čas.
Žil si jako v bavlnce,
jeho výroky byly svaté,
platilo: jak řekne on tak to bude,
jak řekne on tak se skroutí vlas,
náš hrdina toho byť mohl však nevyužíval
však jeho štěstí netrvalo dlouze...
Jeden zlodějíček mu přepych záviděl,
a na jeho místě by se rád viděl.
I přišel za čarodějnicí,
a protože měl pod čepicí,
vzal si železnou hůl.
Čarodějnice mu poradil ať prohledá starý důl
a tam že najde to co hledá.
Tak se tam vydal a našel tůň u které svitek ležel,
a na něm psáno jest:
kdo zde běžel pro vodu tuto
nechť si pozor dá,
a ať má na vědomí vzato
že je kouzelná.
Kdo se ji napije a zbytek jinému dá
ještě tu noc kouzlo uhlídá,
podoby vaše se promění,
a ty budeš on a on bude ty.
Zloděj si hned vody nabral
aby osud hrdiny zbabral,
a v noci se vloupal do jeho domu.
A ještě mu ukradl k tomu
jeho měšec.
Do vína jeho vodu vlil a zbytek si doma vypil.
Ráno se zloděj v jeho těle probudil a vstal
a na jeho slavnostní průvod se chystal
pravý náš hrdina k němu běží
křičí naň a láteří.
Nikdo mu však nevěří,
všichni se mu jen smějí.
byl sice statečný i silný,
ale co dělat měl?
Tak teď doma sedí
na zloděje hledí
a pomstu snová.