Drabble č. 12
Blouznil? Bylo to dost možné. Po takové dávce trávy a ještě piva k tomu, člověk vidí věci, které si nedokáže ani představit. Vstal z postele, která mu připadala pooněkud neznámá. Na zemi se válela zrnka něčeho neznámého. Vešel do vedlejší místnosti, kde stála zrzka kterou si rozhodně z minulé noci nepamatoval. Byla k němu otočená zády a ani nevzhlédla, když vešel. Chvíli se na ní díval a představoval si, jak její pěkná…
“Co jsi zač?” zaječela neznámá.
“Nazdar zlato. Ty si mě nepamatuješ? Ash Williams? Zabiják démonů a lovec krásek v nesnázích? Král S-martu? Nakupujte levně s Ashem řezníkem?”
“Zhyň ty proradný démone temnoty!” vřískla.
“Notak, prdelko, uklidni se. Nejsem žádnej démon. Já je lovim. Pamatuješ?” Zamával na ní svojí pilou připevněnou místo pravé ruky.
“Vidíš? Pila” Druhou rukou vyndal brokovnici uloženou v pouzdru na zádech. “Bouchací klacek. Jestli tu máš démony, Ash s nima zatočí”
“Ty blázne. Oživlé mrtvoly na nás útočí ze všech stran a ty tu blábolíš o klacku.”
Ashovi začínalo docházet, co se vlastně stalo.
“Pověz mi zlato, jaký je vlastně století?”
“Rok 302. Copak nemáš žádnou kázeň před Rhllorovou kněžkou?”
Čekal, až se mu trochu vyjasní paměť. Drogy, sex, aslkohol, čtení z Necronomiconu ex mortis, víc alkoholu… počkat? Necronomicon? Kniha mrtvých?
“Do hajzlu… udělal jsem to znova. No nic. Říkáš oživlý mrtvoly? Na to jsem ten pravej. Podrž mi pivo a sleduj mistra!”