Drabble č. 19

Veverka

Jak nevěsta ve svůj svatební den
třeseš se, když tvé nohy kráčí ranní rosou
se zdatností lesní víly
a celému hvozdu dochází dech
jak se tiše dívá na tvou krásu

Úsměv jako drahý kámen
září víc než celé Slunce
a tvůj smích se nese lesem
jak procházíš, ladná jako laň
hbitá jako veverka v korunách stromů
krásná jako příroda která tě obklopuje

Na mýtince, kde končí všechny lesní cesty
leháš si do trávy a tvé hnědé oči bloudí
po obloze plné hvězd, která nezná mezí
a jako tvá nekonečná fantazie
se rozlévá všude kolem
plná tajemství a inspirace
jako můza pro někoho
kdo dlouho bloudil ve tmě

Medvěd probuzený ze zimního spánku
který trval celá léta
jde teď tiše napříč lesem
poháněný mapou
vytesanou na hvězdné nebe
veverkou čekající někde v dáli

Mezitím tvá mysl kreslí po obloze dál
miliony výtvorů v mžiku oka
jak všechna tajemství ukrytá v tvé hlavě
prýští ven a zaplavují svět
tvojí vášní pro život a všechno v něm

Jsi jako požár, zvědavě stravující všechno kolem
jsi jako nekromant, hledající smysl
v lidech, jejichž sláva dávno zašla
Jsi jako veverka, hravá a neposedná
tančící uprostřed lesa

Na kraji palouku tiše praskla větévka
jak medvěd klidně vystoupil ze tmy
a ohromen vší tou krásou popatřil
veverku malující obrazce na oblohu nad sebou
Usmál se a vykročil k ní.