Drabble č. 6

„Kdo jsi, pane?“ zeptala se dívka hlasu.

"Jeho jméno je Yggrund,“ řekl zraněný mladík, zatímco se pokoušel poslepu vstát a pravou nohou hledal zemi. Dívka se marně pokoušela udržet ho na lůžku. „Yggrund z Rattvisanu, přezdívaný Levhart.“

„Tvůj soupeř,“ došlo dívce. „Muž s levhartí přilbou.“

„Ano, to jsem já,“ promluvil opět onen drsný hlas. „Ale kdo jsi ty, mladíčku? Ať vím, koho zabiju.“ Vzduch prořízl ocelový zvuk meče taseného z pochvy.

Mladík, zatímco se hrabal na nohy, ucítil, jak se mu dívčina dlaň sevřela kolem zápěstí. „To není čestné, pane Yggrunde,“ pokoušela se dívka zarazit rozlíceného návštěvníka.

„Ctí ho nezastavíš, Uljano,“ řekl mladík, zatímco se postavil mezi návštěvníka a dívku. „Levhart takové slovo nezná.“

Strhl si obvazy z očí a přes bolest, která se do něj okamžitě zahryzla, konečně pohlédl do tváře muže, kterého tak nenáviděl. „Mé jméno je Vjačeslav z Dubna. Mým otcem byl Andrej z Dubna. Má matka byla Blagica z Dubna. Oba jsi zabil, a všechny, kdo se té noci nacházeli na našem hradě. Kromě mě a otcova přítele, který mi zachránil život.“

„Tak to jsi ty. Mé pátrání je u konce. Řekni tady své nevěstě s hnědými vlasy, ať si pořídí smuteční šat.“ Zaútočil, ale Vjačeslav s nečekanou zdatností popadl žerď praporce opřeného o stanovou výztuž, kterou ránu vykryl. Žerď pod silou úderu praskla, ale Vjačeslav jednou polovinou Yggrunda udeřil a získal tak chvíli času.

„Můj drahý, chytej,“ křikla na něj Uljana a hodila mu jeho meč. Vjačeslav jej sevřel a odhodlaně se postavil proti Yggrundovi.