Drabble č. 13
Král oblékl halenu, z okna se pak spustil,
s lazebnicí Zuzanou po řece se pustil.
Ruce k veslům přiložil, než se strážný nadál,
loď s králem a Zuzanou ke Kunraticím plová.
Byly z toho problémy, pro nepřátele trůnu,
Zikmund těžce rozdýchává tuhle noční chmuru.
Není vše jen k dobrému, v naší zemi české,
když král místo meče, štítu, hledí sobě ženské.
Přibývá mu let i šedin, je však stále pijan,
kéž by raději do cizáků sekal jako Ivan.
Církev zatím zemi vládne, odpustky se množí,
mistru Janu kazateli se vlasy z toho ježí.
Rozum vezmi do hrsti, nádeníku, vrchnosti,
když hřeší biskup obžerstvím, není v boží milosti.
Papeže už dvoje máme, řekla církev svatá,
zvolme raděj do třetice, za papeže piráta.
Jeho moudrá slova v mysli zní jak kantáta,
donesli je udavači k uchu Cossy piráta.
Cossa klatbu uvaluje, potrestán je mistr Jan,
Zikmund však glejt uděluje, Jan do Kostnice je zván.
Zrádný Štěpán Páleč mu svědectvím škodí,
I když mistrem nepohnuli, hranice ho spálí.
Církev marně raduje se, že zbavila se mistra,
Zpět doma náš lid ozbrojil se, proti církvi povstal.
Místo Jana mírného, který k pravdě vedl,
dnes Čechy vede jiný Jan, na oře svého vsedl.
Ať jsi muž anebo žena, sobě vezmi meč či cep,
z cizáka svou mocnou zbraní jeho duši vytřep.
Vojevůdce jednooký, před Zikmundovým zrakem,
porazil dnes Pippa Spana, hnal cizáky úprkem.
Země tato bude naše, cizáci z ní mizí,
odpustky již nikdy více, pravda naše vítězí.