Drabble č. 5
Během zoufalé bitvy u Krasného se poručík Berthier ztratil a jen na poslední chvíli se mu podařilo přebrodit Dněpr. Večer narazil na výšiny, kde nalezl malý tábor opozdilců. Demoralizovaní muži ze zničených a rozpadlých jednotek táhli na vlastní pěst zpět k Němenu, neorganizovaní, hladoví, bez respektu ke komukoli včetně císaře, který už nebyl vítězem od Slavkova. Setkání s nimi mohlo být nebezpečné i pro ostříleného důstojníka, pokud byl sám, podobně jako kdyby narazil na Platovovy kozáky.
Tábor působil nezvykle tiše a Berthier nezaznamenal žádný pohyb, jen malý oheň mezi několika nedbale postavenými stany prozařoval houstnoucí šero. Na rožni se pekl malý králík, ale nikdo jej nechodil otáčet.
Když se dlouho nic nedělo, dodal si Berthier odvahy a vstoupil opatrně do tábora, se šavlí v pravé a pistolí v levé ruce, zatímco mu sníh mu křupal pod nohama. Pak spatřil něco, co předtím přes stany neviděl. Za jedním z nich ležel mrtvý kůň s rozpáraným břichem a vnitřnostmi rozházenými kolem. Sníh okolo byl od krve celý růžový.
Plátno nejbližšího stanu bylo roztržené a něco trčelo ven. Podíval se blíže a ihned se mu obrátil žaludek. Byla to lidská noha, ještě obutá ve vojenské botě. Vnitřek stanu Berthier raději neprozkoumával. Jestli tohle udělali kozáci…
Anebo… Mezi vojáky se šířila pověst o démonovi v kůži medvěda, který provází ustupující armádu a hoduje na opozdilcích. Pohádky! Ale pak ticho přerval řev, který se zaryl až do morku kostí. Berthier se otočil a spatřil temnou hmotu řítící se na něj. Nadechl se a stiskl spoušť.