Adventní drabble č. 24
Slyší praskot hořícího dřeva, cítí kouř, znovu slzí a tváře ho pálí. Posádka se snaží spolupracovat při obraně, ale je jich příliš málo, aby zadrželi příval nepřátel.
Slyší matku prosit o pomoc. Vidí otce, jak si k ní razí cestu chumlem nepřátel. Vidí muže s přilbou ve tvaru hlavy levharta. Rozpřahuje se válečným kladivem. Slyší kovový dopad. Muž se vynořuje ze shluku těl. Levhartí tlama jeho přilby je rozšklebená do strašlivého výrazu.
Kdosi jej usadí na koně. „Jeď,“ slyší za sebou. Zvíře běží tryskem, projíždí lesem, přijde sráz, ozve se soví houkání, kopyta bijí zemi pod sebou. Pád do vody.
Výjev zmizel, jako kdyby nikdy neexistoval. Otevřel oči. Před ním leží na stole jen nedojedený kus hovězího a malý perník. Hospodský pes se mu otřel o nohu. Dal mu kousek masa a perník strčil před lehkou holku krčící se v koutě. Musel ji přesvědčit, že za to od ní nic nechce. Jídlo a poznání, že není takový hanebník, jí vyloudilo na umazané tváři úsměv. Byla by docela hezká, kdyby se trochu umyla, uvědomil si.
Měl však před sebou důležitý úkol. Potrestat toho, kdo ho připravil o rodiče, o domov a o dětství. Pozítří pořádá král Gilbert Chrabrý turnaj a vrah se jej účastní. To je jeho příležitost. Sevřel instinktivně jílec svého meče.
Bude ale potřebovat pomoc. Zamyslel se a otočil zpět na holku v koutě. „Hej, děvče, chceš si zahrát na urozenou dámu?“
Viděla, že to myslí vážně. Přikývla. Podal jí ruku a šetrně jí pomohl vstát.
Turnaj může začít.