Adventní drabble č. 4
„Jsi jen prachsprostý hanebník! Zvíře. Moje matka mne varovala, že si tě nemám brát. Prý chrabrý rytíř bez bázně a hany. Já vás viděla.“
„A zase jsme u tvojí matky jako vždycky. Dokážeš se se mnou aspoň jednou pohádat bez odvolávání se na svou matku?“
„To mi k tomu víc neřekneš?“
„Co bych měl říkat?“
„Jsem ti řekla, že jsem vás viděla, tak to zkus aspoň zapřít.“
„A koho jsi vlastně viděla? Nechápu, o čem to mluvíš.“
„U vody.“
„Lásko, kolem máme samé rybníky, nemohla bys tu vodu trochu blíže určit?“
„Přece u vodopádu, u srázu.“
„Tam jsem přece dneska vůbec nebyl. Celý den jsem přece hlídal na jarmarku ve městě. A s kým jsem tam měl být?“
„S Mmm, s Mmm-margaretou, bééé. Já ti obětovala všechno!“
„S Margaretou? S tou tlamou? To si vážně myslíš, že když už bych byl takový ťulpas a zahýbal tak krásné ženě jako jsi ty, že bych dočista ztratil vkus?“
„Myslíš to vážně?“
„Co?“
„Tu krásnou ženu?“
„Noo, samozřejmě. Jsi to nejlepší, co mě potkalo.“
„Něco tak hezkýho jsi mi už dlouho neřek. Jsi úžasný. Opravdu jsi byl na jarmarku?“
„Jo, koupil jsem ti srdce z perníku.“
„Ach, drahý, jsi ten nejromantičtější manžel, jakého si může žena přát.“
„No to jsem, sám se tomu někdy divím…“