Adventní­ drabble č.12

Vločky se líně povalovaly ve větru, pozorný si dokonce všimnul že se některé dokonce vracely směrem k oblakům. Podivné ovšem bylo že Ankh-Morpork měl svou špinavou auru a každá vločka která do ní vstoupila zešedla a se svými družkami se na zemi setkala často s opačnou barvou než varážela z oblaků. Toho všeho by si všimnul každý pozorný, jenže to by pozorný musel být. Z celého Ankh-Morporku byl jen jeden, jeden jediný Dželard (možná si říkáte že to má být Gerald a ano měl to být i když to měl ještě Džerald štěstí že vůbec jméno má) který bydlel ve Stínově. Vždy si myslel že nějaký bůh který žije za obzorem povolá vločky, vabere ty nejbělejší a ty přijme některý mrak a vydá se s nimi na cestu. Určitě to tak bylo! Dželard musel být velmi opatrný - to musel každý ve Stínově nevyjímaje zločince - uměl se velmi dobře skrývat a zloději uměli velmi dobře hledat, jenže ti byli neškodní vzehledem k tomu že to nejdražší na něm byly ty nejroztrhanější (ne však nejšpinavější ) kalhoty které měly tolik molích tunelů že na první pohled vypadaly jako síť a pohromadě je držela nějaká pravzláštní magie. Jediné co drželo Džeralda při životě bylo že nepohrnul skutečně ničím (jeho nejvznešenější jídlo bylo dřevo (jedno dřevěné párátko když mu bylo osm)). To se však mělo změnit.... POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ