Adventní­ drabble č.22

Pes

Jednou si řeklo cosi že bude
a taky bylo,
a pak si řeklo že co mu zbude
než najít si jméno.

A bude si říkat první věcíco mu přijde na mysl
i kdyby to měl být sebevětší nesmysl.
Možná to bylo předčasné však bylo tomu tak
byl to pes a dost víc nic přesto nejede vlak

Měl kratší nohy než chvost
a otočit se celý už pro něj bylo dost.
Řekl si že se na sebe podívá
a stejně mu na práci už nic nezbývá.

Rozběhl se rychlostí pro krátké nohy nevídanou
a pro pozorovatele legrační podívanou.
Když dorazil k potoku nemohl stát,
a stále moc toužil se na sebe podívat.

Dech měl zrychlený-o strom se opřel-
však podlehnout únavě? I tomu se vzepřel.
Díval se ohromen na svůj odraz
a uviděl velmi nepěkný obraz.

Oči vykulené a uši dlouhé
zpocený špinavý škaredý
a přitom tak mladý
život jeho se rovná jen chvíli pouhé.

Seděl a plakal
dlouho, dlouho moc.
Život odloučený ho zlákal
však někdo přišel na pomoc.

Vánek mu zašeptal do velkých uší
že funkce je důležitější
A že stejně krása vnější
se později zruší.

A tak pes zase šťasten byl,
a dloho také žil.
Zazvonil zvonec
a básničky je konec.