Drabble č. 11
Žrout - kazihračka
Zpropadený králík! Býval hebký jak labutěnka, dokud ho nějaké trdlo neoslintalo a neožvýkalo natolik, že nejde vyprat...
"Boryne! Ty parchante jeden, cos to zase provedl?!"
Černobílá žíznivá čára se kolem mne pokusí prosmýknout, ale já ji drapnu za hřbet a bleskově jí jednu seknu přes zadek.
"Au!" štěkne mezi marnými pokusy kousnout trestající končetinu.
"Jak mě budeš pořád tlouct, seberu si svých pět švestek a emigruju někam!"
"Kdo Tě tluče, ty psisko prolhaný, abych Ti jednu nestřihla!" pohrozím varovně vztyčeným ukazováčkem.
"Ale vážně! Pořád mi něco zakazujete a všechno na mě svádíte! A to jsem v tom pokaždé úplně nevinně!!!"
"A kam bys asi tak šel? Přeplaval na pevninu a nastěhoval se ke Cleganům, když už mají Tvé příbuzné ve znaku?"
"Proč tak daleko?" ohrne znechuceně pysky. "Medvědí ostrov mám rád. Zkusím jen změnit prostředí a zabydlím se u moře."
"Ale pendrek, Bořivoji! Co bys tam dělal? Žral ústřice a slanečky?"
"A proč ne, já nejsem vybíravý jako NĚKDO... Sním vše..."
"...jo, i hovno po sobě..."
"Pfffrrrr!" zavrčí uraženě.
"Dobře, po sobě ne, ale jinak? Občas jsem ráda, že ty kosti z Písečné skály nikoho nezajímají. Vždyť ty vykopeš a zdlábneš i je! A to jsou to jen kameny ve tvaru jídla!"
Odpovědi zabrání vrznutí dveří.
"Hele, něco letí. A z kuchyně! Nechceš se podívat, jestli to není poživatelné?" zeptám se nevinně. Po chvíli váhání se zvedne a dokluše na místo dopadu.
"Víš co? Já tu nakonec snad i zůstanu," prohodí smířlivě, žvýkaje nějakou neidentifikovatelnou, těžce oslintanou dobrotu.