Drabble č. 11
Do ticha z ničeho nic zapleskají havraní křídla a pak se ze šera smrků a borovic vynoří vysoký muž v rudé kápi zdobené černými pery. Porozhlídne se a vypraví po stezce vinoucí se mezí jehličnany.
Je úlevou být pánem svého života. Vlastně toho, co přišlo po životě. Ani Strážce Tirisfalu, ani Sargerasova loutka, pouze... Medivh. Ještě pořád jen poznává, co to vlastně znamená.
Dorazí k hradu a vplíží se do jeho podzemních prostor. Cítí, že je blízko cíle, ale nerozumí, proč ho siločáry vodí v kruhu. Je to snad... Uvnitř? Načrtne na povrch žuly pár run (zářicích modře, už nikdy ne zeleně, nikdy) a zašeptá inkantaci. Předpoklad se potvrdí. Zakleli to přímo do skály v základech zdí. Nedá mu dlouhou práci rozpustit kámen a dobrat se ebenového válce s klíčem. Mávnutím ruky místo vrátí do původního stavu a zamíří ven.
Cestou jej upoutá povyk ná nádvoří. Obrátí se za zvukem a nakloní hlavu nápadně ptačím způsobem. Spatří hlouček dětí v převlecích.
„Jsem ser Reknalf z Grammárie a vyzývám tě na souboj, obludo! Braň se!“
Zapiští kluk v černém s dřevěným mečem. Druhý s modrou halenkou, lískovým prutem a nešikovně uvázaným světlým šátkem na bradě zaprotestuje.
„Proč ho vždycky hraješ ty? Já chci taky.“
„Protože jsem v tom nejlepší. Ty se hodíš na čaroděje. A uprav si ten šedivý plnovous, padá ti.“
„Mohli bychom pokračovat? Za chvíli budu muset k lady Marielle studovat klasiky.“
Přisadila se holka s něčím, co zřejmě měly být rohy, na hlavě.
Mladý hlas, stařecký zjev, modrá barva a role mága mu připomenou Khadgara a tu chvíli krátce před svou smrtí. Byla to impulzivní msta, vzít mu mládí a sílu. Za to, že Medivh měl toho učně docela rád, za čmuchalství a odhodlání poštvat na Sargerase ty, kteří mu měli pomoci uskutečnit jeho plán. Místo toho se stali jeho přemožiteli. A spolu s ním i Medivhovými. Za tu část byl rád, litoval pouze kolik strát a škod tomu muselo předcházet. Kolik je to stálo.
Zamrká a odvrátí pohled. Takové roztýlení... Tady už skončil a ještě jej čeká spousta práce. Je čas jít. Vzduch protne šuchot pírek a zakrákání a pak se zas rozhostí ticho.