Drabble č. 12
V Ankh – Morporku vypukl mor. Nebo se to alespoň říkalo. „Na druhé straně města, nemají kam dávat mrtvé!“
„Seržo, další oběť moru! Podívej, jak je rudý v obličeji.“ Prohlásil Noby, dívaje se na mrtvolu která byla nalezena v jedné postranní uličce, zakrývaje si tvář kapesníkem, který ohrožení nákazy musel spíše zvyšovat.
„Noby, já si nemyslím, že by umřel na mor.“ Zahuhlal téměř nesrozumitelně Tračník přes utěrku zavázanou na několik uzlů kolem hlavy.
„Ale seržo všechny příznaky tomu nasvědčujou.“
„Jako jaké?
„To prostě poznáte, tak ku příkladu ten červený nos.“
„To proto, že starý Vilda Kratíček byl ochlasta. Kromě toho jsem si docela jistý, že umřel na ty tři bodné rány v břiše.“
„To je jasné vnitřní krvácení seržo, to mor taky způsobuje.“
„Noby, já chápu, žes to slyšel druhé říkat. Ale vnitřní krvácení neznamená, že krvácíš z vnitřku.“
„Ale to já přece vim seržo, já si myslím, že ho někdo potkal, viděl, že je tentononc rudý v obličeji, a že se tak nějak kymácí, no a chtěl se přesvědčit, esli má ten mor, že jo, a tak se kouknul, jestli náhodou v břiše nekrvácí.“ Prohlásil Noby. Seržantovi chvíli trvalo, než to zpracoval. Nakonec řekl:
„Noby, myslím, že bychom se tu neměli dohadovat, protože o tom moc nevíme. Buď od té dobroty a zavolej Anguu, je vlkodlak ona už to pozná.“
A život v Ankh – Morporku šel dál, víceméně. A morový doktor pořád nepřicházel.