Drabble č. 27

„Y!!!“

Vykřikl kvestor a Sacharózu tím zcela vyvedl z míry.

„Mé.“

Dodal.

„Cože?“

„Zřejmě si myslí, že je ovce.“

Mávnul rukou Ctibum.

„Snad koza, ne?“

Utrhnul se na něj Výsměšek.

„Mé! Mé!

Dál vyřvával kvestor a mával rukama.

„Ta přeci dělá mú.“

„To je patrně kráva.“

Poznamenala Sacharóza, neboť to bylo vítanou kotvou příčetnosti na téhle nemožné výpravě.

„Syp...“

„Přešně.“

Ctibum se nejistě podrbal v ebenově černých vlasech, až mu málem spadnul klobouk.

„Doopravdy?“

„Sypou!“

„Jsem si jistá. Dělala jsem reportáž z jatek.“

„Mé! Hodiny!“

„A já je choval doma v Lancre!“

Přisadil se Výsměšek s rukama vbok. Sacharóza se zarazila.

„Ještě jednou prosím?“

Požádala.

„Než jsem se stal kancléřem, choval jsem...“

„Ne vy. Kvestor.“

Chytla jej za ramena.

„Mé hodiny! Sypou!“

A do toho hodil rukou v klasickém vše zahrnujícím gestu. Rozhostilo se užaslé ticho, ve kterém bylo možné slyšet o překot padící myšlenky a taky sílící šum. Ten Sacharóze připomněl její předešlou otázku. Kouřově šedo-žlutá clona byla podstatně blíž a vyšší než před chvíli. Pustila kvestora, zavřela oči a chytla se za spánky. Mágové milují teoretizování, tak jim to tak předestře.

„Může v takových čarodějnických přesýpacích hodinách vzniknout písečná bouře?“

„Na půdě Univerzity? Klidně.“

„A je nebezpečná?“

„Těžko říct. Ohrožuje vším od pocuchání účesu přes rozervání na kusy po proměnu ve skleněnou životní formu.“

„Tak nás odsud koukejte dostat teď hned. Jedna se totiž valí naším směrem!“