Drabble č. 8

„Přesýpací hodiny potřebují ke své funkci gravitaci, takže v kosmické lodi ve stavu beztíže tak zcela neplní svůj účel,“ říkal kapitán lodi stopaři, který si zaplatil cestu v jeho nákladní lodi z Titanu na Europu. Vzdor svému jménu Vlkodlak to bylo neškodné malé nákladní plavidlo určené k přepravě menších nákladů, zvláště vědeckých přístrojů a různých dobrot mezi měsíci Jupitera. V době ohrožení ozonorovirem však nákladní plavba zaznamenala recesi a kapitán byl rád, že si může přilepšit svezením pasažéra.

„Já vím,“ děl stopař, který nepřerušil vybalování osobních věcí v malé kajutě, kterou mu přidělili. „Nejsem ve vesmíru prvně. Je to jen osobní věc, i když, když tím zatřepete, máte to jako těžítko se sněhem. Však to poznáte.“ Hned to předvedl. Zrnka písku v obou baňkách se dala do nepředvídaného pohybu a trvalo nějakou chvíli, než se vybouřila a usadila.

Kapitán zřejmě neměl do čeho píchnout a tak si chtěl povídat. Tenhle pasažér nebyl jako druzí, které obvykle vozil. „Když tak koukám na ty vaše věci, mohl byste měřit rychlost na plachetnici někdy v dávných dobách,“ řekl a ukázal na lano s několika uzly v pravidelných vzdálenostech.

„Vy víte, co je log?“ zeptal se pasažér překvapeně.

„Samozřejmě. Jistě, dnes na měření rychlosti používáme dopplerák, ale znát staré techniky se může vždycky hodit.“

„Moje řeč,“ řekl pasažér.

„Poslyšte, jak že se to jmenujete?“ zeptal se kapitán.

„Marco Polo,“ hláskoval mu své jméno pasažér srozumitelně. „A vy?“

„James Cook,“ odvětil kapitán a na znamení uzavíraného přátelství Marcovi podal ruku.